Moje objevené “Ameriky”

Neřeknu nic objevného, když zkonstatuji, že lidstvo si svou leností, resp. snahou usnadnit si život, život čím dále tím více komplikuje a jen tiše doufám, že se nedožiji okamžiku, kdy to už nezvládne:-) Připadám si tak trošku jako při jízdě v pomyslném automobilu - klikaté prašné šotolinové silnice (ještě je pamatuji:-D) se kolem mě postupně v čase pokrývaly asfaltem (tedy ony samy ne, to jen lidská lenost a snaha usnadnit si život žene lidi, aby tak činili), napřimovaly se a rozšiřovaly až do podoby víceproudých dálnic a já si to teď svištím mnohonásobně rychleji, než po té šotolině, přičemž mám pocit, že řízení je oproti té šotolině mnohem snazší (bodejť by ne, když řízení mého pomyslného auta má mj. i posilovač!:-D). Jenomže běda v okamžiku, kdy něco z těch ulehčovadel vypoví službu - posilovač přestane posilovat, uprostřed dálnice bude ďoura jak vrata nebo, nedejbože, mi bouchne pneumatika!

Na té šotolině auto nemělo posilovač, takže mělo volant pořádně veliký a já byl zvyklý držet ho pevně v rukou, součástí té šotoliny už tu a tam díry byly a byla-li některá z nich jako vrata, stejně se nedalo jet tak rychle, aby před ní člověk nestačil zastavit. Pomalá jízda (ve srovnání s tou, co teď svištíváme po dálnici) byla sama o sobě prevencí před nějakými katastrofickými následky prasklé gumy. Nepřejte si ale vědět, co s vámi udělá prasklá guma při rychlosti 130km/hod - i ta nejširší dálnice je vám úzká!:-) Na druhou stranu by už ale dnes málokdo z těch, kdož mají na dálnici s auty plnými automatik a elektroniky, která řídí za ně, pocit, že umí řídit, dokázal dobře jezdit po té šotolině s autem vybaveným mj. jen mechanickou převodovkou bez synchronizace!:-D

Abych si usnadnil život, přešel jsem z klasického html webu na redakční systém a MySQL databázi a spokojeně si to svištěl stotřicítkou po pomyslné internetí dálnici do okamžiku, než jsem chtěl (vlastně také z lenosti a snahy si “ulehčit” život!:-D) opustit stávající hosting a přejít k jinému poskytovateli. Najednou se ukázalo, že to “řízení” mého pomyslného auta není tak snadné, jak se celou dobu jevilo, a to dokonce nejenom v problematice češtiny, resp. českých znaků, a nebýt pomoci toho, kdo ten pomyslný automobil řídit opravdu umí, tj. Peti Škalouda, který mi tak daroval nemálo hodin svého volného času, bych svůj web nejspíš nerozpohyboval ani v případě, že bych neměl problém s českými znaky:-)