Povídání o brigádě na nové RC autodráze v Čelákovicích
Vlastně se holedbám, protože ve skutečnosti to zařídil sám OSUD tím, že mi odpadla rodinná záležitost s vyšší prioritou. Nicméně i tak jsem musel pro svou účast vyvinout jistou míru osobní angažovanosti, takže se vlastně holedbám jen trošičku :-D
O víkendu 9. a 10. října se uskutečnila další z nespočtu brigád, díky kterým autodráha čelákovického RC auto klubu razantním tempem nabývá nového vzhledu. Tentokráte se mi podařilo uspořádat si své priority tak, abych se mohl alespoň zúčastnit téměř celé sobotní brigády :-)
Pokusil jsem se tu vytvořit jakýsi žánrový obrázek z této brigády, který jsem doplnil videozáznamem testu zamýšleného tvaru dráhy.
A jak je patrné z obrázku, nálada byla celý den stejně prosluněná jako podzimní obloha nad námi :-)
My, účastníci brigády, jsme byli rozděleni do tří pracovních skupin.
První z nich měla za úkol vytvořit nízký plot podél stupňů pro diváky. A tak její členové celý den postupně vrtali díry do již zabudovaných sloupků, jimi protahovali ocelové lanko a k němu a sloupkům pak připevňovali pletivo.
Já jsem se stal součástí skupiny, která měla za úkol vytvořit základy vysokého plotu před klubovou budovou.
A zatímco si první skupina, především díky Pepínovi, zažívala kupu legrace, já mohl vychutnávat mistrovství Jirky Těhníka. A jakkoli je pro své absolutní technické cítění a dokonalou mechanickou zručnost pro mě téměř modlou Pavel Holub, po sobotní brigádě mu výrazně šlape na paty právě Jirka :-)
Nejprve jsme připevňovali vrata k již existujícímu sloupku, k nim zabetonovávali druhý sloupek, do trubek po původním zábradlí pak postupně uchycovali vysoké sloupky nového plotu a současně Jirka přivařoval nové sloupky k zachovalému původnímu zábradlí nad schůdky u depa a k nim zkracoval původní vrata z bývalého oplocení areálu závodiště.
Byla radost sledovat Jirku při práci, jeho zručnost i schopnost technické improvizace, jejichž výsledkem není cosi na první pohled zbastleného, ale technické prvky vyzařující profesionalitu a paradoxně (pro toho, kdo byl u zrodu :-D) i dlouhodobou přípravu :-)
Občas jsem se nemohl ubránit pocitu, že se s námi až nerad dělí o práci, protože oprávněně předpokládal, že to neuděláme tak dokonale jako on :-D
Ostatně Pavel neváhal vyjádřit nedůvěru k mé schopnosti zatlouci cca metrovou trubku do země jako ukotvení příčné vzpěry jednoho ze sloupků plotu, a tak při pohledu na mé nejisté vedení palice při prvních úderech jen stručně podotkl s pobaveným despektem v hlase: “A jéžiš!” :-D
Připomněl mi tak mými spoluhráči košíkové s oblibou citovaný výrok doajéna našeho mužstva: “Honzovi pod koš nenahrávejte - ať si ho doskočí!” :-D
Nejzodpovědnější práce se ujali Slávek s Pavlem, tj. ujali se vyměřování nového tvaru dráhy, kterážto činnost si vyžadovala neustálé kontroly a korekce, a to jednak jak z úrovně dráhy, tak častěji z úrovně empairu, stejně jako jak ze strany Pavla, tak ze strany i ostatních brigádníků :-)
K obědu byla na čelákovické dráze již zdomácnělá “čína” a, jak je z obrázků i patrné, velmi oblíbená :-)
Když byla nová plocha pokryta definitivní změti čar obrysů budoucí dráhy, vyrazil na ní Pavel se svou “pětinou”, aby otestoval její “jezditelnost” :-)
Průběh tohoto testu jsem zachytil na následujícím videu, ku kterému je třeba zdůraznit, že zdánlivá nezvladatelnost modelu není dána Pavlovýma rukama, ale mastnotou na povrchu dráhy, nezbytným to projevem čerstvé pokládky nového asfaltu.
 |
|
 |
 |
 |
 |
10.10.2010
