anekdota
Následující anekdotu jsem zvolil jako motto svého zamyšlení nad těžkým údělem nahazovače. Protože se ale jedná o anekdotu vypravěčskou, resp hereckou (její půvab spočívá především v možnosti rozehrát vypravěčem několik hereckých etud), pro čtenáře s malou fantazií (mám na mysli představit si, jak anekdotu vypráví páni Menšík, Donutil nebo třeba Polívka) se v mém (to zdůrazňuji, protože schopný spisovatel by jistě tuto úlohu úspěšně zvládl) přepisu stává tato anekdota příliš rozvláčnou.
A protože z reakcí některých návštěvníků mého webu je patrné, že neschopnost dočís ji je odvedla od mého příspěvku dříve, než se dostali k samotné jeho podstatě, tj. k výše zmíněnému zamyšlení, rozhodl jsem se, umístit ji samostatně a ponechat na návštěvníkovi, zda se jí bude zdržovat před anebo po přečtení mého zamyšlení nad těžkým údělem nahazovače:-)
Přijde pán domů a vypráví ženě: Tak si představ, mámo, co se mi stalo v potravinách! Ty rohlíky, co tam prodávali, byly jak z gumy, a tak jsem na to slušně upozornil prodavačku, a co myslíš? Ona se ti hned na mě utrhla: (a nasadil podrážděnou intonaci) Co byste chtěl?! Dyť je přivezli v poledne! A já na to (a nasadil přeslazenou všeobjímající intonaci) Ale já mám přece za své peníze právo na pořádné zboží. Nemohla byste mi, prosím, přinést nějaké méně gumové rohlíky? A ona ti na to zase: (a nasadil opět podrážděnou intonaci) Co byste chtěl?! Jiný rohlíky tu nemám! Ale já se nenechal rozčílit, ty mě mámo znáš, a tak jí slušně povídám: (a nasadil přeslazenou všeobjímající intonaci) Tak mi tedy, prosím, dejte Knihu přání a stížností. A ona ti mi ji hodila jak psovi: (a teď nasazenou podrážděnou intonaci doplnil rozmáchlým gestem) Tady ji máte! A ještě se mi při tom drze smála do očí!
A jím vzpomínaná prodavačka přijde domů a unaveným hlasem si postěžuje manželovi: Tak si představ, táto, co se mi stalo v práci! Takovej jeden mrťafa si na mě votevřel hubu, že prej rohlíky, co prodáváme, jsou gumový! Já mu na to slušně řekla: (a nasadila přeslazenou všeobjímající intonaci) Vážený pane, co byste chtěl? Vždyť je přivezli v poledne. Ale on ti na to (a nasadila podrážděnou intonaci) Já mám za svoje peníze právo na pořádný zboží. Dejte sem nějaký negumový rohlíky! Ale já jsem se mu snažila klidně vysvětlit: (a nasadila opět přeslazenou všeobjímající intonaci) Milý pane, co byste chtěl? Já tu prostě jiné rohlíky nemám! A von ti zrudnul jako krocan a začal na mě křičet: (a nasadila super podrážděnou intonaci) Tak sem navalte Knihu přání a stížností! Táto, ty mě znáš, tak je ti jasný, že jsem si o něm sice něco pomyslela, ale velice slušně jsem mu jí s úsměvem položila na stůl: (a svou extrémně přeslazenou všeobjímající intonaci doplnila pomalým a rozvláčným gestem) Tak tady ji máte.
A přijde domů pán, který byl také v inkriminovaný čas v prodejně potravin a pobaveně vypráví ženě: To ti byla, mámo, zase jednou v potravinách pěkná prča! Nějakej mrťafa se tam začal rozčilovat nad těma gumovejma rohlíkama, co tam prodávaj a začal křičet na prodavačku: (a začal imitovat podrážděné intonace obou protagonistů - brumlavou u pána a ječící u prodavačky) Pani, ty rohlíky sou gumový! A ona mu hned odsekla: Co byste chtěl?! Dyť je přivezli v poledne! A von začal nadskakovat: Já mám za svoje peníze právo na pořádný zboží. Dejte sem nějaký negumový rohlíky! A vona ti už div vzteky nepraskla a zapištěla na něj: Co byste chtěl?! Jiný rohlíky tu nemám! No, chvilku to vypadalo, že jí jednu ubalí, ale nakonec jen praštil pěstí do pultu a zařval jí do ksichtu: Tak sem navalte Knihu přání a stížností! A vona, jak byla vzteky nažhavená do běla, mu jí mrskla na hranu pultu tak, že mu spadla k nohám, což jí asi trošku uklidnilo, protože se jen vztekle uchechtla: Tak tady jí máte!
