Jak přimět skútr, aby sjel kopec na volnoběh
Následující příspěvek se může většině uživatelů současných skútrů zdát jako ptákovina, protože jim skutečnost, že rychlost skútru se odvíjí především od míry natočení plynové rukojeti (o vše ostatní se postará variátor, takže dokonce, jakmile řidič ubere plyn příliš, skútr i z prudkého kopce začne brzdit motorem!), dokonale vyhovuje - skutečně dnešní skútry od řidiče nevyžadují žádnou jinou zdatnost, než schopnost udržet skútr při zastaveni tak, aby nespadl.
Dá se říci, že řidič skútru, který nemá potřebu závodit a má nezbytnou míru předvídavosti, brzdy svého stroje v podstatě nepotřebuje.
Mně ale skutečnost, že musím i z kopce (místo abych vychutnával jízdu samospádem, kdy zvuk mnou rozráženého vzduchu doplňuje jen uklidňující brblání motoru běžícího na volnoběh) držet stroj pořád pod plynem, irituje. A tak jsem neustále vymýšlel, jak neudolatelnou automatiku svého skútru překonat, až se mi to podařilo! :-D
A tady je můj návod:
Bohužel to nejde vždy, kdy si člověk usmyslí - na začátku potřebujete kopec natolik strmý, aby se skútr dokázal samospádem rozjet dostatečně rychle z téměř nulové rychlosti (já naštěstí na svých pravidelných trasách minimálně jeden takový mám). Jde totiž o to, nedopustit, aby se sepnul variátor! :-) Na začátku takového kopce je tedy třeba přibrzdit natolik, aby se variátor odpojil, pak už stačí přestat brzdit, důsledně si ohlídat, abyste nepřidali plyn ani náznakem (jinak by se sepnul variátor a skútr by začal brzdit motorem!) a vychutnávat, dokud vám to profil trati, gravitace a setrvačnost dovolí, radost ze ševelení větru v uších (v důsledku vámi rozráženého vzduchu), jen něžně rušeného spokojeně pobrblávajícím motorem, který vám tak dává najevo radost, že jste mu konečně dopřáli odpočinek, místo abyste ho nutili dřít se i z kopce! :-D
