Moje objevené “Ameriky”

Optimální pak je kombinace znalostí JAK a PROČ. V následujícím textu se o to pokusíme.
 

Tyto součástky budeme navzájem spojovat ve většině případů pomocí různých závitových spojů, tj. šroubů. A šroub je, jak známo, jedním z jednoduchých strojů. Nechci tu nikoho zkoušet z toho, zda dával ve škole pozor, podstatné ale je, uvědomit si, že jednoduché stroje jsou, kromě kladky a kola na hřídeli, “násobiči” síly, taže pro nás to znamená, že i velmi malou utahovací silou můžeme deformovat spojované prvky natolik, že buď zvýšíme mechanické namáhání některého z nich, nebo zvětšíme pasivní odpory, takže v důsledku toho urychlíme opotřebení motoru, snížíme jeho výkon a životnost.

Považuji to za téma natolik závažné, že se mu věnuji v samostatném příspěvku a v průběhu montáže motoru na toto nebezpečí vždy upozorním.

S tím také souvisí doporučení, které jsem zmiňoval už při rozebírání motoru, týkající se nářadí, se kterým budeme pracovat. Navzdory oblíbené větě mého kamaráda (např., když místo pily nebo sekery zkracuje bytelný trámek kladivem), že “s pořádným vercajkem to umí kdejaký blbec”, považuji za nezbytné používat kvalitní a nepoškozeného nářadí. Dost často se lze setkat s lidmi, kteří mají “ožvejkané” klíče a šroubováky, kterými dříve nebo později poškodí šrouby natolik, že ty je pak třeba např. náročně odvrtávat a pod.
 

Ukážeme si na tom užitečnost fotodokumentace při rozebírání motoru, protože, pokud jsme neměnili žádnou součástku, nemáme problém se správným vymezením vůlí pomocí podložek, které které díky tomu nainstalujeme v přesně opačném pořadí, než v jakém jsme je při demontáže snímali.
 

Nyní nastává, alespoň z mého pohledu, ten nejkritičtější okamžik celého sestavování motoru, a tím je nasazení pístu a ojnice na ojniční čep klikového hřídele - obě součástky jsou totiž stranově zaměnitelné a obvykle ani z “rozsypu” (axonometrický obrázek rozloženého modelu) nebývá patrné, jak je do motoru umístit. Pokud jsme si při rozebírání jejich správnou polohu nezdokumentovali, tj. nevíme JAK, nezbývá než zjistit skutečné PROČ, a to pak správně aplikovat.
 

Ke cti hochů od TRAXXASu je třeba říci, že se o tom zmiňují v manuálu (PDF 2MB). Pro ty ale, kteří manuály nečtou, by měla být jasná logika děje, tj. že směs paliva (a oleje) se vzduchem směřuje do prostoru pod pístem právě od karburátoru, a tak, aby se využilo tlaku vzniklého prouděním směsi, směřuje otvor právě proti němu, tj. ke karburátoru.

Především na počátku je třeba dbát na to, abychom vložku nasouvali v ose otvoru v bloku motoru. Vzhledem k minimálním vůli se může vložka “kousat” a subjektivně tak můžeme nabýt dojmu, že se vložka do bloku motoru nevejde. V žádném případě nepoužijeme násilí (!) a budeme trtpělivě hledat správnou polohu, kdy vložka jakoby sama náhle vklouzne do bloku motoru.

Jak jsme si vysvětlili při popisu funkce malého dvoudobého karburátorového modelářského motoru, je nezbytné vložku v bloku motoru správně orientovat, aby otvory ve vložce směřovaly do správných kanálů v bloku motoru. Tato poloha je jednoznačně dána obvykle vrypem na vložce a ryskou nebo značkou na bloku motoru.
 

Zkompletujeme volnoběžnou spojku (její funkce je popsána zde) tak, že na čep unašeče startéru (obrázek vpravo) nasadíme jednosměrné ložisko - vnější prstenec (obrázek dole).

Pokud jsme si polohu vnějšího prstence s válečky řádně nezdokumentovali při rozebírání motoru a není ani patrná jednoznačná tvarová orientace vůči startéru, řídíme se skutečností, že nejenom malé modelářské motory jsou pravotočivé, tj. při pohledu zadním otvorem v klikové skříni se kliková hřídel otáčí ve směru hodinových ručiček.

Podobně, jako jsme utahovali hlavu motoru připevníme víko tak, že postupně a citlivě dotáhneme šrouby, aby víko rovnoměrně a bez předpětí dosedlo na blok motoru, přičemž neopomene protáčet pomocí setrvačníku klikový hřídel proti směru otáčení motoru, tj. aby sepla volnověžka unašeče startéru a aby takto rotující unašeč mohl vymezit dokonale souosou polohu víka motoru (připomínám svou obecnou zkušenost se sestavováním zubového čerpadla). Teprve pak, křížem, vytvoříme potřebné předpětí, Pokud jste si je nepřečetli už v úvodu nebo při utahování hlavy, příslušné JAK a PROČ je popsáno zde.

V konečném výsledku by se měl unašeč startéru, potažmo klikový hřídel, volně protáčet, bez znatelných mechanických odporů.

Stačilo mi jen vše správně poskládat, regulační prvky opět zašroubovat až nadoraz a pak je povolit o příslušný počet otáček.

Nedočkavě jsem ho zabudoval do modelu, se zatajeným dechem se ho pokusil nastartovat a s ulehčením zjistil, že běhá stejně, jako dříve.

Sečteno a podtrženo:

Nenapadá mě nic lepšího, než zopakovat svou úvodní myšlenku o tom, , že k rozebrání motoru stačí jen odvaha. Ale složit ho zase zpátky, a to tak, aby fungoval alespoň stejně, jako před tím, k tomu je třeba minimálně pečlivost a dobrá dokumentace rozebírání, ev. kvalitní manuál, tj. vědět JAK. Ale lépe je vědět i PROČ, tj. co se v motoru děje a motor složit tak, aby motor tomuto PROČ co nejlépe vyhověl.

A už jenom dodám, že na jednu stranu se není třeba toho bát, ale na druhou stranu, že se nevyplácí lehkomyslnost, takže je doporučeníhodné už i k rozebírání motoru přistupovat s potřebnou zodpovědností.
 

11.12.2006