Jakkoli i já (stejně jako většina nadšenců pro lehokola) na tvrzení „to musí být ale obtížné na tom jezdit!“ reaguji zkonstatováním, že nikoli, protože to je vlastně stejné jako na normálním kole, velmi dobře si vzpomínám na své začátky, kdy jsem si přímo fyzicky uvědomoval, že to platí až od rychlosti cca 9 km/hod! Což byla u mého prvního lehokola hranice, kdy gyroskopický moment rotujících kol dokázal sám o sobě stabilizovat polohu mého lehokola.
Takže při vzpomínce na mé začátky pilotování RC modelu motocyklu jsem i s lehokolem začal nejprve ze všeho trénovat právě udržování rovnováhy při co nejpomalejší jízdě.
|
Ostatně při mých začátcích jízdy na lehokole mi velmi často pomáhaly právě analogie s ovládáním mých RC modelů motocyklů prostřednictvím vysílače dálkového ovládání, a tak těm z vás, kteří chcete své lehokolo využívat nejenom intuitivně (kdy stačí vzít jen na vědomí, že to TAK funguje), ale zajímá vás i PROČ to tak funguje, doporučuji přečíst si následující tři mé příspěvky ze sekce „Jak na RC modely motocyklů“:
Nicméně, moje zkušenost je taková, že nemá smysl přemýšlet o tom, jak se s lehokolem udržuje rovnováha - mnohem dříve, než bych stačil domyslet, jak mám natočit řídítka, už bych dávno ležel na silnici:-D Spolehl jsem se proto na intuici a pud sebezáchovy, které nezávisle na rozumu (alespoň u mě) dokáží udržet mé lehokolo ve vzpřímené poloze.
Řekl bych, že platí (alespoň v mém případě určitě) stejná zásada, která platí i pro ovládání RC modelů motocyklů, tj. dbát na to, aby ruce na řídítkách (stejně jako prsty na páčkách dálkového ovladače RC modelů) byly jen uvolněně položené - žádné velké nebo prudké změny, ale jen jemné a povlovné pohyby.
Optimální pak je, spolehnout se na své lehokolo a moc mu do řízení nekecat:-D
|
Tady si dovolím malou odbočku:-) Když jsem si byl v Uherském Brodě vyzkoušet jízdu na AZUBech, abych se na základě této zkušenosti definitivně rozhodl pro koupi lehokola AZUB MAX, dozvěděl jsem se dvě zajímavé informace o zkušenostech pracovníků AZUBu:
- Tou první je, že s jízdou na lehokole nemívají problém MOTOcyklisté. Obvykle se rozjedou (jako se to stalo i mně) na první, druhé našlápnutí. Zato klasickým cyklistům trvá mnohem déle, než jízdu (resp. rovnováhu) na lehokole zvládnou.
-
A tou druhou, pro mě neméně zajímavou, je ta, že MOTOcyklisté po vyzkoušení si lehokola u něj již obvykle i zůstanou, kdežto značná část klasických cyklistů, po ověření si, že jsou schopni jízdu na lehokole zvládat, nepociťují potřebu na něj z klasického kola přesedlat.
Jinými slovy, z pohledu mé teorie o nezbytnosti k lehokolu dozrát, pak jízda na motocyklu vytváří a rozvíjí receptory nezbytné pro vnímání potěchy z lehokola. Kdežto klasické kolo vývoji a dozrávání těchto receptorů brání, ne-li je, pokud je jimi cyklista již vybaven, přímo utlumuje!:-D
|
|
Jak se rozjíždět na lehokole
Než popíši, jak docílit co nejrychlejšího zvládnutí rozjezdu na lehokole, nabídnu vám videozáznam mého cca absolutně 5. rozjezdu v pořadí na počátku mé lehokolistické kariéry. To video má tu výhodu, že jsem to ještě moc neuměl, a tak jsou na něm krásně patrné jednotlivé fáze takového rozjezdu, které teď už i u mě splývají v jeden plynulý pohyb:-) Ty fáze jsou:
- Prudké první našlápnutí - na videu zas tak moc prudké není. Dokonce se během něj odrážím druhou nohou:-) Je to dáno mou tehdejší nevycvičeností, takže kdybych šlápnul razantněji a navíc se neodrážel druhou nohou, povalil bych lehokolo hned na samém počítku rozjezdu!
- Rychlé natočení předního kola ve směru pádu - na zpomaleném záběru je vidět, že tato korekce je v tomto případě (opět je to důsledek mé tehdejší nevycvičenosti) maximálně možná, tj. balancuje přímo na hranici pádu, protože lehokolo se téměř zastaví. Je jen otázka času, kdy i vy dokážete docílit toho, aby lehokolo od samého začátku jelo rovně, tj. abyste vhodným natočením předního kola před samotným prvním šlápnutím korigovali nesymetrické silové poměry působící na lehokolo vlivem tohoto prvního šlápnutí:-)
- Došlápnutí nohy, o kterou jsem se před rozjezdem opíral, na druhý pedál, plynulé roztočení pedálů a z toho vyplývající postupné (jak začne vypomáhat gyroskopický moment rotujících kol) ustálení lehokola.
Nácvik prvního rozjezdu na lehokole
Doporučuji najít si za tím účelem mírný svah s co nejširší dráhou, v ideálním případě zakončený co nejdelší rovinkou nebo velmi mírným protisvahem (ten rovný úsek může být i za zatáčkou, jako tomu bylo u mě - po dosažení dostatečné rychlosti díky rozjezdu ze svahu není problém vykroužit zatáčku a pak pokračovat dále v přímém směru). Ten počáteční svah by měl mít sklon takový, aby na něm vaše lehokolo bylo schopno se rozjet samospádem mírnou rychlostí, což vám umožní, aby první šlápnutí do pedálu bylo možné z vaší strany nahradit jen vložením nohy na pedál. I tak ale buďte připraveni na to, že při zvedání druhé nohy a jejího vkládání na druhý pedál vás potřeba udržet rovnováhu natočením předního kola ve směru pádu lehokola přinutí spíše více než méně vybočit z přímého směru - proto ten požadavek na co největší šířku alespoň na počátku rozjezdu:-)
Každopádně, pokud nebudete hrozícím pádem nebo nárazem do překážky přinuceni sejmout nohy z pedálů, pokračujte v jízdě a nechte tělo, aby za vydatné pomoci gyroskopického momentu rotujících kol mělo možnost pocitově vstřebat intuitivní drobné korekce řidítky, nezbytné pro přímou jízdu při šlapání do pedálů.
Ideální situace pro nácvik ovládání směru jízdy vašeho lehokola nastává, pokud na rovince nebo mírném protisvahu, kterým je zakončen váš „lehokolově deflorační“ svah, dosáhnete rychlosti (obvykle cca 10 km/hod), kdy kolo bude schopno jet samo (bez nutnosti vašeho zásahu do řízení - ruce volně, a především uvolněně, spočívají na řídítkách) v přímém směru.
Jakmile vám přímá jízda takovouto rychlostí nebude činit potíže, můžete začít vědomě postupně o 1-2 km/h zpomalovat, aby vliv gyroskopického momentu rotujících kol mírně zeslábnul, a vy jste byli nuceni bránit pádu lehokola razantnějšími pohyby řidítek. Vždy, když v takto mírně nižší rychlosti zvládnete udržovat vaše lehokolo v přímé jízdě, průměrnou rychlost vašeho lehokola opět o 1-2 km/hod. snižte. A to až do okamžiku, kdy vás hrozící pád lehokola přinutí sundat nohu z pedálu a zastavit.
Intuitivní korekce řidítky, nezbytné pro přímou jízdu, které vaše tělo takto postupně vstřebá, vám mj. navíc usnadní i další vaše rozjezdy s lehokolem.
Pokud se vám už příští rozjezd povede na rovině, z místa, kde jste před chvílí zastavili, pak máte vyhráno - to nejtěžší pro zvládnutí jízdy na lehokole, tj. jeho rozjezd, již máte zažito:-)
Pokud se vám ale rozjezd na rovině nepovede, vraťte se na cvičný svah a vše zopakujte. Tj. rozjezd na dostatečnou rychlost na rovině nebo v mírném protisvahu, postupné skokové snižování rychlosti až do úplného zastavení lehokola. Přičemž sami poznáte, kdy budete moci při dalších rozjezdech využívat mírnějšího sklonu svahu, abyste nakonec zvládli rozjezd i na rovině.
|
|
|
Sečteno a podrtženo:
- Pro usnadnění prvních rozjezdů si najděte mírný svah s co nejširší dráhou, v ideálním případě zakončený rovinkou nebo velmi mírným protisvahem.
- Na počátku vaší lehokolistické kariéry je ze všeho nejdůležitější trénovat udržování rovnováhy při co nejpomalejší jízdě.
- Nemá smysl přemýšlet o tom, jak se s lehokolem udržuje rovnováha - mnohem dříve, než stačíte domyslet, jak máte natočit řídítka, už byste leželi na silnici. Spolehněte se (a trénujte) proto na intuici a pud sebezáchovy, které nezávisle na rozumu dokáží udržet vaše lehokolo ve vzpřímené poloze.
- Dbejte na to, aby vaše ruce byly na řídítkách jen uvolněně položené a neprováděly žádné velké nebo prudké změny. Naopak, aby prováděly jen jemné a povlovné pohyby.
- S jistou nadsázkou lze říci, spolehněte se na své lehokolo a moc mu do řízení nekecejte!:-D
|
28.3.2014
