|
Podařilo se mi objevit vysílač dvoukanálové soupravy, kterou jsme si vyrobili s kamarádem a kterou jsem používal k ovládání modelu Porsche, o které jsem si myslel, že už se ztratila v nenávratnu.
|
|
|
|
Nemohu si pomoci, ale ještě dnes na mě působí sympatičtějším dojmem, než profesionální výrobek firmy Robbe, který nás inspiroval.
Tělo vysílače je slepeno epdxidem z kuprexitové desky na plošné spoje s odleptanou měděnou vrstvou. Teleskopickou anténu získal kamarád, tehdy nejenom mezi “bastlíři” obvyklým, výměnným (dnes bychom řekli “bártrovým”) obchodem, od kohosi z opravny televizorů - je ze sovětské přenosné televize “JUNOSŤ”.
A pokud jde o “přenosnost” té televize, vybavila se mi dobová anekdota:
Na ulici se zeptá pán kolemjdoucího, kolik je hodin.
Ten odhalí zápěstí a na něm má “kostku” (tehdy zcela nových a o to více nedostupných) digitálních hodinek a radostně sdělí, že je 12:30 15.4.1975.
No a pán, zvyklý doposud jen na analogové “PRIMKY”, se zeptá, co to je.
“To jsou digitálky z Ameriky”
Příští den potká pán jiného kolemjdoucího se dvěma obrovskými kufry a také se ho zeptá, kolik je hodin.
Kolemjdoucí odloží oba kufry, odhalí zápěstí a na něm má digitálky menší, než předchozí kolemjdoucí, a unaveně sdělí, že je 12:28 a 43 vteřin 15.4.1975, teplota vzduchu je 19,5 C, tlak 1.013 barů.
Pán řekne: “To já znám, to jsou digitálky z Ameriky”
Kolemjdoucí odpoví: “Kdepak z Ameriky, ze Sovětského Svazu jsou!”
“Tak to jsou lepší, než ty z Ameriky”
“Jo, jsou … Jen ty baterky jsou trošku těžký” řekne kolemjdoucí a těžce uchopí oba kufry.
|
