Moje objevené “Ameriky”

Revoluce má smysl jen tehdy, když se dovede bránit.
V. I. Lenin

Sbor národní bezpečnosti, tvořený příslušníky dělnické třídy, družstevního rolnictva i socialistické inteligence, byl zrozen národní a demokratickou revolucí v roce 1945 jako jeden z důsledků předchozí dlouhodobé a neúnavné činnosti komunistů, kteří dokázali pro boj za národní a sociální cíle mobilizovat široké masy. Rozhodující podíl Sovětské armády na osvobození Československa i aktivizace lidových mas našich národů v boji proti reakčnímu fašistickému režimu vytvořily příznivé podmínky pro realizaci programu národní a demokratické revoluce.

Lid se plně postavil za ideu Komunistické strany Československa, že politická a sociální situace v novém státě po osvobození se bude výrazně odlišovat od situace v předválečné republice a musí odpovídat novému poměru sil v zemi.

To především znamenalo od základu změnit politický systém a odstranit starý státní aparát, včetně jeho bezpečnostních složek. Četnictvo a policie byly jako celek vždy nástroje protilidové buržoazní politiky v předmnichovském období a poslušně sloužily i nacistům v době okupace. Neskýtaly proto záruku, že je nebude možno znovu zneužít proti pracujícímu lidu. Buržoazie, podílející se v osvobozeném státě na moci, se však nechtěla jen tak lehce vzdát pozic, které v tomto mocenském.nástroji měla. Proto museli komunisté svést o nový bezpečnostní aparát se svými buržoazními partnery v Národní frontě tvrdý boj.

Byl to boj vítězný. Na plenárním zasedání československé vlády v Košicích 17. dubna 1945 prosadili představitelé KSČ přijetí dokumentu o zrušení četnictva, policie i obecní výkonné policie a o vytvoření nové Národní bezpečnostní služby. Jejím jádrem se stali partyzáni, osvobození političtí vězni a jiní odbojoví pracovníci, příslušníci ozbrojených bezpečnostních formací revolučních národních výborů - Národních milicí, Národních stráží, Revolučních gard apod. Na základě tohoto dokumentu byl po 9. květnu 1945 budován Sbor národní bezpečnosti jako významný nástroj lidové moci. Tím, že se ministrem vnitra stal bývalý kladenský horník - komunista Václav Nosek a že se na řízení podílely národní výbory, byla dána záruka, že už nikdy nebude bezpečnostní aparát zneužit proti dělnické třídě, proti pracujícímu lidu, ale naopak že bude hájit jejich oprávněné požadavky a revoluční vymoženosti.

Svému poslání se Sbor národní bezpečnosti nikdy nezpronevěřil. V letech 1945-1948 důsledně a statečně hájil výsledky národní a demokratické revoluce a její přerůstání v revoluci socialistickou. Zabezpečoval právní řád, zákonnost a chránil nové osídlence v pohraničním území. Pomáhal při odsunu Němců. Ochraňoval národní majetek, odhaloval válečné zločince, zrádce a kolaboranty. Má velké zásluhy na rozdrcení banderovských tlup, které se chtěly probít přes území Československa do západního Německa a vážně ohrožovaly klid a bezpečnost republiky. Ved1 úporný boj s domácí kontrarevolucí, která ve spojení se zahraničím sabotovala budování nové republiky a usilovala o likvidaci lidově demokratického zařízení.

V únorových dnech roku 1948 se buržoazie pokusila vyřešit otázku moci ve státě ve svůj prospěch. Byl to nebezpečný pokus o zvrat, který vážně ohrozil náš pokrokový poválečný vývoj. Pro buržoazní reakci však dopadl katastrofálně. O tom jakým směrem se bude ubírat další vývoj v Československu, rozhodla dělnická třída pod vedením KSČ. Pracující lid dal plnou podporu pokojnému a ústavnímu řešení vládní krize tak, jak to ústy tehdejšího předsedy vlády Klementa Gottwalda navrhla komunistická strana. Marně se antikomunistická propaganda už po desítky let snaží tuto skutečnost zkreslit a překroutit. Marně se snaží vydávat Únor za ozbrojený komunistický puč. Je pravdou, a jsme na to hrdi, že Sbor národní bezpečnosti sehrál v únoru 1948 svoji kladnou roli při rozhodování “kdo s koho”. To bude provždy patřit k nejsvětlejším stránkám historie Sboru. Buržoazie odešla z politické scény z vůle lidu, který se stal skutečným nositelem a vykonavatelem veškeré moci ve státě. Sbor národní bezpečnosti tuto vůli lidu plně respektoval a podepřel tím, že udržel v celé zemi klid a pořádek, nedopustil, aby ulici ovládly reakční síly a znemožnil zneužití části armády a zbraní některých branných organizací, se kterými reakce při přípravě kontrarevolučního puče kalkulovala.

V období výstavby základů socialismu v Československu museli svádět příslušníci Sboru národní bezpečnosti tvrdý, hrdinský i obětíplný boj s vnitřními a vnějšími nepřáteli. Ze zahraničí k nám pronikaly stovky teroristů, diverzantů a špiónů. Uvnitř země vznikaly z řad poražené buržoazie protistátní organizace a skupiny. Marné však byly jejich snahy nepřátelskou propagandou, zastrašováním, terorem a politickými vraždami odradit náš lid od nastoupené socialistické cesty. Sbor národní bezpečnosti přitom nevykonával pouze funkce ochrany vymožeností socialismu, ale jeho příslušníci se rozsáhle podíleli i na správních funkcích státní moci, na řádném fungování dopravy, na upevňování kázně a pořádku a na zabezpečování zákonných práv a svobod občanů.

Za situace, kdy bezpečnostní aparát hájil základy nového zřízení, bylo nutno optimálně přeskupit jeho síly a prostředky. Posílena byla především státobezpečnostní složka, vznikla vojska ministerstva vnitra - Pohraniční stráž, Vnitřní stráž, Civilní obrana. Opřeny o plnou důvěru strany a za obětavé pomoci dělnické třídy a pracujícího lidu sváděly bezpečnostní orgány a vojska MV nelehký, leč vítězný zápas o ochranu socialistického zřízení.

Nikdy nebudou zapomenuti straničtí funkcionáři, obětaví pracovníci národních výborů a průkopníci socializace vesnice, kteří se stali obětmi bílého teroru kontrarevoluce. Příkladem statečnosti, odvahy a věrnosti služební přísaze provždy zůstane oněch sto třináct příslušníků československé Bezpečnosti, kteří v letech 1948 až 1954 položili své životy ve službě lidu právě v období studené války a nejostřejšího třídního boje.

Imperialismus se přesvědčil, že hrubou diverzí, terorem, špionáží a dalšími formami nepřátelské činnosti nemůže být dosaženo změny politického kursu a státního zřízení v Československu. Proto v dalším období volil taktiku rozvratu zevnitř. Měly k tomu napomoci především nejrůznější formy a metody ideologické diverze. Třídní nepřítel využíval ekonomických potíží a problémů, které se začaly u nás v šedesátých letech citelně projevovat, ale i nedůslednosti v masově politické a kádrové práci, při řešení naléhavých ideologických otázek, národnostní problematiky apod.

Kontrarevoluční a antisocialistické síly, jejichž exponenti postupně pronikli do nejrůznějších orgánů, organizací a institucí, hodlaly po lednu 1968 náležitě zúročit svoji dlouhodobou podvratnou činnost. Byly si však vědomy, že jednou z hlavních překážek k tomu je důsledný postoj Sboru národní bezpečnosti v otázkách obrany a ochrany socialismu a politických vymožeností, které dělnická třída a všechen pracující lid pod vedením strany dosáhly. Rozsáhlou kampaní rozpoutanou proti bezpečnostním orgánům a jejich skandalizací se kontrarevoluční síly snažily rozbít jednotu lidu s bezpečnostními orgány, rozrušit akceschopnost a semknutost SNB. Tyto kampaně se staly součástí plánů usilujících o rozpad celé socialistické státní moci.

“Postupně se vytvořila taková situace,” praví se v dokumentu Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, “že poctiví pracovníci státních mocenských orgánů byli politicky odzbrojováni a izolováni, zatímco vyzývavost a troufalost kontrarevolucionářů a vysloveně kriminálních živlů se nesetkávaly s odporem a postihem státní moci.” V takových podmínkách zákonitě došlo ke ztrátě politické a právní jistoty občanů, k vážnému narušování socialistického právního řádu, k nedodržování platných zákonů, předpisů apod.

Postupující rozklad společnosti nebylo již možno zastavit vlastními vnitřními silami. Další osud socialismu v Československu byl vážně ohrožen. Kontrarevoluce byla poražena za pomoci přátel nejvěrnějších - Sovětského svazu a ostatních bratrských socialistických zemí.

Po odražení náporu antisocialistických sil a po nástupu nového vedení strany v čele s Gustávem Husákem v dubnu 1969 se vytvořily příznivé předpoklady i pro politickou a pracovní konsolidaci celého státního aparátu, včetně resortu ministerstva vnitra a všech jeho složek. Sbor národní bezpečnosti se znovu rychle upevnil, sjednotil a pod stranickým vedením se stal významným mocenským článkem, který svým způsobem napomohl k politické konsolidaci celé naší společnosti. Postupně znovu získal důvěru široké občanské veřejnosti a to především usilovnou a poctivou prací svých příslušníků, principiálním jednáním a vystupováním, důsledným bojem proti hospodářské kriminalitě, kriminálním a protispolečenským živlům, přísným dodržováním socialistické zákonnosti a spravedlivým postihem všech, kdož ji porušovali.

Trpké zkušenosti z krizového období nás opětně poučily, jak naléhavě potřebuje naše socialistická společnost ke své ochraně naprosto spolehlivé a dobře připravené mocenské orgány. Stálá připravenost zmařit jakékoliv úklady proti socialistickému zřízení, proti národní a státní samostatnosti a svrchovanosti je o to naléhavější, že žijeme na hranicích s imperialistickým světem, odkud se systematicky, denně a s využitím všech prostředků vede koncentrovaný nápor nejen proti naší republice, ale proti celému socialistickému společenství. Bezpečnostní orgány jako součást mechanismu socialistického státu vycházejí proto ve své činnosti důsledně z úkolů, které určil XVII. sjezd Komunistické strany Československa.

Cesta, kterou Sbor národní bezpečnosti a vojska ministerstva vnitra prošly za léta své existence, nebyla nikdy lehká. Jako ozbrojený nástroj dělnické třídy musely v boji s vnitřním i vnějším nepřítelem být vždy v přední linii. Stály pevně a neochvějně za věcí dělnické třídy a pracujícího lidu, po boku strany, za její politikou a nikdy se nezpronevěřily ideálům socialismu. Třídní nepřítel je za tyto jejich postoje nenáviděl. Jsou však váženy i podporovány těmi, kterým tak věrně a poctivě sloužily.

Dnešní příslušníci Sboru národní bezpečnosti, Pohraniční stráže a vojáci vojsk ministerstva vnitra se směle a hrdě hlásí k bojovým tradicím svých předchůdců. Jsou rozhodnuti dále se ctí nést jejich pochodeň. I když pracují v nových sociálních a politických podmínkách, jedno chtějí mít s nimi společné - stranické zanícení, neochvějně pevný ideový a třídní postoj, komunistickou zásadovost, obětavost i vědomí spoluzodpovědnosti za budování rozvinuté socialistické společnosti, jíž slouží.

Uvědomují si, že bezpečnostní orgány socialistického státu byly, jsou a vždy budou silné a plně akceschopné jen za účinné podpory a pomoci dělnické třídy a všech pracujících. Budou proto jako oko v hlavě střežit odkaz Klementa Gottwalda o neochvějném sepětí s lidem.

Základním zájmem i metodou práce příslušníků bezpečnostního aparátu bude i nadále především účinná prevence, směřující k předcházení trestným činům. Při plném uplatňování zásad dalšího prohlubování socialistické demokracie však budou sledovat ve své činnosti i výchovu všech a zejména mladých lidí k úctě k zákonům a předpisům a nedovolí nikdy a nikomu, aby jakkoli mařil, či ohrožoval výsledky poctivé budovatelské práce.

Při plnění svých náročných úkolů se příslušníci Sboru národní bezpečnosti, Pohraniční stráže a vojáci vojsk ministerstva vnitra učili z bohatých zkušeností zejména sovětských bezpečnostních orgánů a byl jim vždy vlastní socialistický internacionalismus. I nadále budou těchto zkušeností plně využívat, rozšiřovat a koordinovat spolupráci a součinnost s bezpečnostními sbory všech socialistických zemí, a to v zájmu ochrany pokojného a šťastného života v naší krásné vlasti i v zájmu ochrany společných státních zájmů celého socialistického společenství.