Moje objevené “Ameriky”

V kavárně, kde jsem zkejsnul jsem důstojně reprezentoval Českou republiku. Přišlo tam totiž asi osm Holanďanů a já seděl u velkého stolu sám. Byl tam už pak jenom jeden stoleček pro dva. Oni chudáci nevěděli, jak mne požádat, zda bych se nepřestěhoval. Nakonec jsem udělal konec rozpakům a vzal jsem svou kancelář a přendal jí na malý stůl. Oni hned úplně roztáli. Jen mne mrzelo, že jsem se jich nezeptal odkud v Holandsku jsou a co zde dělají. Byla to evidentně partička důchodců na předsezónní dovolené. Po hodině konečně přestalo pršet a vysvitlo zase sluníčko. Vyrážím.

Pro jistotu mám ale na sobě lehkou pláštěnku. Několikrát jsem si jí chtěl sundat, ale vždy začalo znova pršet. Tak jsem nakonec jel celé odpoledne v ní. Jedna přeháňka byla tak prudká, že jsem vjel do otevřené garáže na zahradě u jednoho domu. Majitel mne viděl, ale když zhodnotil dešťovou přeháňku jen mávnul rukou. Teprve potom jsem se trochu rozhlídnul kolem mne. Nebyla to garáž. Byla to letní kuchyně s krbem. U stropu pak viselo nějakých pár kousku špeku a sušily se klobásy. Ještě štěstí, že je po obědě. Za chvíli je po dešti. Jedu dál.

Z Galicie jsem přejel do Asturie. Změnila se silnice na méně kvalitní a podstatně užší. Vůbec mi to nevadí. Změnil se také výškový profil. To mi trochu vadí. Pobřeží je robrázděno přitékajícími říčkami na na hřebíncích mezi nimi jsou vesnice. Silnice ale nevede v jedné rovině. Vjezd do vesničky je po úbočí vždy do kopce a sjezd je k mostu přes říčku. Takhle si tu silnici zkrátili. Kdyby byla v rovině, byla by delší a tím i nákladnější. Dálnice, na kterou nemohu vede po mostech vysoko nade mnou. V ústí říček jsou většinou plážičky, ale dnes není rozhodně počasí na koupání. Snad jen na surfing.

Občas potkám i pěší poutníky. Většinou mají znak každého poutníka a to je buď dřevěná hůl nebo duralové hole dvě. Když mám najeto devadesát kilometrů, projíždím hezkou vesničku, kde jsou i ubytovny, ale je ještě poměrně brzo a tak pokračuji dál. Za vesnicí však potkávám kulhající poutnici na kterou volám poutnický pozdrav Buenos caminos. Sice se na mne směje, ale je vidět, že už si chůzi moc neužívá. Pak mne zaujalo ještě zvolání z jedné zahrádky, které znělo jako český výkřik “Hele cyklista” , odpověděl jsem Ahoj, ale byl to asi můj omyl. No a pak vyjíždím do kopce a čeká mne sjezd do údolí, kde jsou tři mosty. Dva dálniční a jeden železniční. Jeden pro auta však není v provozu. To mi došlo, když vyjíždím na silnici dálničního typu, která je do směru odkud přijíždím zatarasena. Na závěr dne je to fajn, alespoň se mi trochu urychlí jízda, ale zase se mi bude hledat hůře místo na spaní. Nakonec v osm beru vodu do flašek u benzinové pumpy a říkám si, že na prvním místě končím. Za chvíli je napravo hezký háječek a tak se tam schovávám. Ani nejsem ze silnice moc vidět. Po deváté zalézám po večeři do spacáku. Dnešní dopisování vynechávám a spím jako špalek.

Pláž před sezonou

Pohodu si užívají i krávy a já šlapu jako vůl

Údolí třech mostů

Čenda, L.P 1.5.2017