Moje objevené “Ameriky”

 
INTERMEZZO
Čenda okomentoval moje předchozí podivení: Myslím, že oslavu 1. Máje není třeba komentovat. Mně osobně stačí, že jsem dosáhl prvního tisíce bez problémů a relativně v pohodě. Teoreticky bych mohl jezdit rychleji, ale považuji to za celkem zbytečné. Dodávám, že As ěřž bylo napsáno nesprávně. Má býti As ěžř a je to AS 265. Krásná vedlejší silnička. Flašky od cideru jsou stejné, jako od vína, ale ta plastika byla z flašek od vína. Ó jak já bych chtěl být jejím tvůrcem pod báječným španělským sluncem.

 

Tak už jsem na cestě čtrnáct dní, ale z toho na kole o trochu méně. Zážitky a obrázky se pomalu začínají slévat, ale celkový dojem ze Španělska je úžasný. Teda až na ty ranní mrazy. Ty doufám pominuly definitivně.

Dnes ráno se mi teda určitě vstávat vůbec nechtělo. Snad to bylo tou prozvoněnou nocí nebo těmi sny, které mne pronásledovaly. V hlavě se mi promítal totiž film z expediční kamery o lidech, kteří byli na horských kolech na Kavkaze. No a já s nimi řešil nějaké vysněné problémy. V neposlední řadě na stan velmi lehce klepal déšť. Nejraději bych se zavrtal do spacáku, ale už se mi bohužel nechce spát. Lezu teda ven. Zjišťuji, že vlastně ani neprší. Během balení už vysvitlo sluníčko. Super. Odjíždím. Kousek za Colungou zjišťuji, že jsem vytrousil z řidítkové brašny nabíjecí element, bez kterého je mé dynymo na nic. Vracím se a nacházím ho na cestě těsně před vjezdem na silnici. Ó, jak jsem rád. Hned se mi šlape lépěji.

Uvědomuji si teď při lehkém šlapání, že jsem najel na takový denní harmonogram, který mi vyhovuje nejvíce s ohledem na zdejší podmínky. Zrušil jsem snahu o ranní včasné výjezdy a prostě vyjíždím po zabalení a ono to vychází skoro stejně na desátou. Nemá cenu se stresovat. Na hodinky už ani nekoukám. Pak jedu a když mám hlad, tak obědvám v pohodě z místních zdrojů a zapíjím to vínem či pivem. Vyjde to finančně stejně.Odpoledne pak jedu co to dá a kafé grande con leche ( velké kafe s mlékem ) si dávám odpoledne, když “pracuji”. Jezdím tak šest až sedm hodin čistého času a to se mi zdá dost, když jsem na nohou od osmi ráno do desti večer. To jsem trochu odbočil…

Jedu po pobřeží a poštěstilo se mi zase si trochu pojezdit v kopečkách až do městečka Ribadesella. Taky hezké přímořské pohodové letovisko. Jen mi dalo trochu práce se odsud vymotat. Ptal jsem se teda místního člověka s prutem. Ten mne někam poslal. Tedy ne jako do pryč, ale ukázal mi směr. Po ujetí asi 3 kilometrů se mi to nezdálo a tak jsem otevřel mapy v mobilu a už jsem věděl, že jedu blbě. Vrátil jsem se do města a tam jsem trochu komplikovaně odbočil na As 263. Ta vedla hned do prudkého kopce a tak mne to trochu vyděsilo. Ve stoupání jsem pak za sebou uslyšel hlasitou muziku, že jsem měl dojem, že za mnou jede autobus mlaďochů. Omyl, byl to harleyář, kteý si vychutnával muziku a dopřával jí taky ostatním. Pak se však silnice sklonila a vedla podle pobřeží kolem mnoha nádherných pláží. Jen kdyby nefoukal ten studený vítr. Škoda, že jsem obědval na louce a ne za větrem na pláži. Snad se dočkám koupele v moři. Ještě nějaký den kolem oceánu pojedu. Pravděpodobně až do Boreaux.

Přímořská silnička končí zase až v letovisku Llanes. Pak už se napojuji na známou N 634, která mne zavádí přes kopečky až do San Vicente de Barques. Shora nádherné panoráma dvou hradů. Už je dost pozdě a tak se město vylidnilo. Kupuji s k večeři víno a při tom sleduji, jak si místní žebrák zjednodušuje svoji činnost. Nechává před krámem jen misku na vybírání penízků a sám se baví opodál s kolegou. No musí to být stejně nuda. Za kopcem pak už hledám tábořiště. Mělo by být zase u řeky, ale nakonec je to zase hluboká strouha zarostlá všelijakým “bordelem”, takže spím na piknikovém místě a hygienu provádím pomocí lahve s vodou. Dobrou noc.

Příroda kolem je parádní

Lesk a bída turistiky v Llanes

Čenda, L.P 3.5.2017