Tento způsob ovládání směru jízdy RC modelu motocyklu pracuje kromě setrvačníkových efektů i s balancováním bodů styku modelu s vozovkou vůči jeho těžišti, a to jak podsouváním předního kola pod těžiště, tak přesouváním těžiště v horizontální rovině prostřednictvím příčného pohybu makety jezdce. Díky tomu je model spíše vhodný, protože snáze ovladatelný, pro jízdu menšími rychlostmi.
Na českém trhu jsou představiteli tohoto ovládání směru jízdy RC modelů motocyklů modely firmy KYOSHO.
Jak jsem se zmínil v úvodu popisu jak se zatáčí s RC modely motocyklů, neexistuje v podstatě jiný způsob, jak model naklopit do náklonu nezbytného pro zatáčení modelu v požadovaném směru, než natočit přední kolo do protisměru.
V tomto případě, kdy servo přímo ovládá úhel natočení přední vidlice kolem vodorovné osy (modrá čára na obrázku vlevo nahoře), je natočení předního kola, nezbytné pro zatočení (naklopení) modelu, dosahováno pomocí setrvačníkového efektu naklopeného setrvačníku, jehož popisu jsem se věnoval v příspěvku, proč (nejenom) model RC motocyklu neupadne. Pro zesílení tohoto efektu je přední kolo po obvodě opatřeno mohutným kovovým prstencem (viz. obrázek vpravo nahoře).
Není to přitom vlastně nijak jednoduché, a to zvláště při vyšších rychlostech, kdy proti setrvačnému efektu a natočení kola do protisměru působí řada vlivů, včetně závleku předního kola (viz. “z” na obrázku vlevo nahoře).
|
Na následujících obrázcích jsou zobrazeny fáze nájezdu do pravé zatáčky:
Naklápějící se vidlice posouvá přední kolo napravo od svislé roviny procházející podélnou osou modelu, naklápí tak kolo doleva, a to se vlivem kombinace setrvačníkového efektu a třecí síly mezi kolem a vozovkou natáčí krátce doleva a “podlamuje” model doprava.
|
|
Po té, co se celý model naklopí na pravou stranu, natočení předního kola se díky mnohokráte zde již zdůrazňovanému závleku přizpůsobí směru jízdy v příslušném oblouku. |
|
Nelze se nezmínit o příčném pohybu makety jezdce, který se v tomto případě přesouvá doprava.
Jakkoli má pro mě vybočující pohyb makety jezdce při jízdě modelu neopakovatelný půvab a svým realistickým chováním brnká v mém srdci na tu správnou strunku, ve skutečnosti se jedná o klasickou z nouze ctnost.
Jak je patrné z naznačeného zjednodušeného silového rozkladu, pokud by těžiště modelu zůstalo ležet na jeho svislé ose, pak by klopný moment gravitační síly svým opačným smyslem bránil naklápění modelu do náklonu potřebného pro jeho zatáčení.
Je proto nezbytné, posunout těžiště alespoň na svislou rovinu procházející body styku kol modelu s vozovkou. A to právě dělá maketa jezdce.
|
29.7.2007
