Vadí mi, když jsem nucen platit za to, co jsem si neobjednal, zvlášť ve světle toho, když mi neobjednané nic nepřináší, ale naopak bere. V tomto případě mám konkrétně na mysli supermarkety. Abych byl přesný, nevadí mi jako takové, ke svému životu je nepotřebuji, i když je občas využívám, ale vadí mi, že mě nevratně připravují o alternativu:-(
Stále razantnější diktát peněz mě děsí - lidé si, zdá se, odmítají připustit, že jsou věci a hodnoty, které si prostě koupit nelze.
|
Domnívám se, že stejně jako drobní zemědělci, měli by i drobní prodejci dostávat dotace na provozování své živnosti. Podobně, jako drobní zemědělci udržují jakž takž přirozený ráz přírody a kolorit krajiny, udržují drobní prodejci jakž takž přirozený ráz ulic a kolorit města.
Zatím je to ale tak, že z ulic mizí pestrost a život a nahrazují je neosobní uspěchanost a nudná nablýskanost (tam, kde jsou peníze) nebo častěji oprýskané fasády se špinavými a osleplými výlohami.
K letošním vánocům jsem byl koupit pod stromeček fritovací hrnec. Při té příležitosti jsem si nechtě ověřil, že likvidace drobných prodejen nabírá na tempu a že z mého okolí nenávratně zmizela řada prodejen železářství, potřeb pro domácnost a elekter, ale i drogerií, potravin a pod. a že těch pár, co ještě zbývají, zjevně umírají - poloprázdné regály, šero a smutný nebo naštvaný prodavač v řadě z nich, který po chvíli mého čekání překvapeně, že se o vánocích vůbec objevil zákazník, vylezl ze své kukaně.
Moc dobře jejich smutku i naštvání rozumím. Koho by těšilo vědomí, že nebudu moci obsloužit zákazníka, protože díky tomu, že u mě většina zákazníků přestala nakupovat, nemohu udržovat kompletní sortiment, ev. že dotyčný zákazník se povyptá a vyzkouší si nějaký dražší výrobek, aby si ho pak odešel koupit levněji do supermarketu.
V jednom z nich jsem nakonec fritovací hrnec sehnal. Zaplatil jsem za něj nejspíš o nějaké to procento více, ale určitě jsem neprodělal.
- nemusel jsem jet daleko, až na okraj Prahy, kde se na kdysi volných prostorách daří supermarketům nejlépe, projíždět přeplněným parkovištěm a při hledání volného košíku a dojítí do příslušného oddělení našlapat “100 vánočních kilometrů” - tuto prodejnu jsem našel v jedné z variant cest mezi zaměstnáním a domovem.
-
nemusel jsem bezradně stát před neosobním regálem plným fritovacích hrnců bez možnosti dozvědět se, v čem se liší a v čem spočívají výhody nebo nevýhody toho, kterého typu - výběr v prodejně nebyl tak široký, ale o každém typu mi byl prodavač schopen říci to zásadní, předvést mi je i nechat mě je osahat. Musím říci, že jsme nad těmi hrnci strávili příjemné chvíle, a to včetně toho, že jsem mu umožnil průběžně obsluhovat ostatní zákazníky, kteří si přišli pro drobnosti.
-
nemusel jsem vystát frontu u kasy a vnímat nervozitu a podráždění ostatních, které by umocňovaly ty mé, vzniklé ze stejných důvodů (aby mě někdo nepředběhl a zda jsem si vybral tu “správnou” frontu, která postupuje nejrychleji) a které by ve mně vydržely ještě dlouho po té, kdy bych vrátil vozík a našel své auto - v průběhu našeho “obchodování” jsme si s prodavačem vyměnili mnoho verbálních i mimoverbálních pohlazení po duši, takže jsem odcházel k nedaleko zaparkovanému automobilu příjemně vnitřně prosluněný, kterážto nálada mi vydržela velmi dlouho …
|
Sečteno a podtrženo:
Mám před očima fotografii, kterou mám někde ve svém archivu a kterou jsem teď marně hledal. Jsou na ní vyfoceny stráně nad Vltavou na přelomu 19. a 20. století, totálně zdevastované, jak je naši předkové, nadšení průmyslovou revolucí, zcela vykáceli, protože průmysl dřevo potřeboval.
Tehdy lidem, jako symbol “Nového Věku”, voněl kouř spalovaného dřeva a uhlí, a to více, než vůně živého lesa. Naštěstí lidé dostali v průběhu času rozum a ty stráně jsou opět zalesněné a převážně vyhlášené za Chráněnou krajinnou oblast.
Věřím, že snad už má pravnoučata se dožijí toho, že opojení lidí supermarkety, jako symboly “Nového Věku”, vyprchá a oni opět zalidní návsi vesniček i ulice a uličky měst i městeček množstvím malých krámků, kam si bude moci člověk zajít koupit jen jeden rohlík, pár hřebíků nebo šampon, aniž by kvůli tomu musel naplnit nákupní vozík kupou nepotřebností, aby se mu cesta do supermarketu “vyplatila”:-D
|
31.12.2005
