|
V létě roku 2004 jsem se rozhodl konečně si realizovat svůj klukovský sen a pořídit si jen tak pro radost, tj. bez ambicí závodit, na dálku ovládaný model terénního automobilu. A jako totální začátečník jsem se s jistou naivitou vrhnul do tohoto nádherného dobrodružství.
Nešel jsem do toho ale bezhlavě - zpočátku jsem se snažil opatřit si co nejvíce informací. Nejvíce jsem jich objevil na internetu, ale i tam téměř všechny předpokládaly u čtenáře znalost těch nejzákladnějších modelářských vědomostí a dovedností. Jenomže člověk, který neprošel “základním školením”, tj. se kterým buď jeho rodiče (obvykle otec) nemodelařili nebo který nenavštěvoval modelářské kroužky, velmi obtížně takové “všeobecně známé” informace získává.
Takže na tomto webu se ani tak nedozvíte, jak se má “správně” postupovat (i když informace odborníků, které jsem v průběhu času nashromáždil, k dispozici samozřejmě nabídnu), ale dozvíte se především to, jak jsem to dělal já a jak jsem tedy objevoval své “Ameriky”. Jak říká jedna z podzásad Aktivního Fatalismu, “Nejlepší j škola je škola života, jen to školné bývá občas příliš vysoké”. Třeba vám mé zkušenosti pomohou ušetřit trochu času nebo dokonce nějakou tu korunu. Rozhodně ale budu vděčný všem, kdož vědí, jak se “to” dělat má, když mi napíši, co a jak dělám špatně, a já rád jejich rady a zkušenosti přiřadím k těm mým.
Všude tam, kde to bude mít smysl, zařadím pro ty, kteří se chtějí vyvarovat mých chyb a slepých uliček, na konec článku stručný doporučující souhrn (Sečteno a podtrženo), jak bych postupoval dnes.
|
|
Sečteno a podtrženo:
Kdybych si mohl na začátku přečíst tyto mé zkušenosti, které jsem v té době na internetu marně hledal, byl bych postupoval asi docela jinak. Na druhou stranu, nebýt toho, tyhle stránky by nevznikly …
|
24.04.2005
