Tento víkend jsem měl “zapůjčenu” svou téměř tříletou vnučku. A nemohu tu nezdůraznit fakt, byť nijak objevný:-D, že není krásnějšího vztahu, než je ten ob generaci:-)
Rád v této situaci cituji výrok svého kamaráda: “Dítě je ta nejlepší hračka na světě. Má jen jednu nevýhodu - nedá se vypnout!”:-D
Jako děda jsem na tom ale tak, že se s vnoučaty vídám pro mě tak málo často, že když si je vyzvedávají jejich rodiče, mám úpornou potřebu volávat (jako když jsem byl malý klouček, vylizoval jsem hrnek domácí čokolády a maminka mi říkala: “Už dost!”): “néééé DOST! néééé DOST!”:-D, protože má dědkovská duše je stále vyprahlá:-)
Jakkoli mě těší předstírat, že na vnuččině manuální zručnosti a technickém cítění se výrazně podílí moje geny, blíže skutečnosti však bude spíše zkonstatování, že vnučka je po tatínkovi, neboť vedle zeťáka se cítím jako technický nekňuba:-D
Není proto divu, že vnučka s rozzářenýma očima klukovsky (aniž by jí to ubíralo na jejím holčičkovském půvabu) přijímá možnost jakékoli “konfrontace” s jakoukoli technikou. Tento víkend ale nade vším vítězil RC model mikro vrtulníku PiccoZ, který tak v mých očích získal další “plusbodíky”:-).
Díky tomu jsem měl možnost se znovu přesvědčit, jak o jeho vstřícném chování vůči pilotovi, tak především o jeho nezničitelnosti.
Ostatně, z přiloženého videa je, myslím si, nad slunce jasné, že se nejedná jen o planá slova:-) Připomínám, že mé vnučce chybí ještě nějaký ten týden k dovršení třetího (!) roku života:-)
