Povídání o 5. závodu

RC Moto GP Čelákovice 2009 (23.8.2009)

Měl to být vlastně závod 6., ale ten před měsícem byl plánován ve stejném termínu jako Mistrovství světa v Lipsku, takže se nekonal.

Vezmu-li v potaz mnou oblíbený výrok, že dětství byla doba, kdy hrušky, které se nám teď pohodlně vejdou do dlaně, byly tak velké, že jsme je museli při manipulaci s nimi uchopit oběma rukama současně, pak myslím, že naší účastí na Mistrovství světa RC modelů motocyklů v měřítku 1/5 skončilo i nám naše RC motocyklově modelářské dětství:-) Usuzuji tak mj. i z toho, že po návratu z MS mi čelákovická trať, které jsem měl před odjezdem do Lipska plné obě ruce, náhle pohodlně plnila, jak hruška svými příjemnými oblinami, jen mou pomyslnou dlaň:-) A tak bych se rád na předposlední závod letošní série závodů RC MOTO GP Čelákovice 2009 podíval právě i z hlediska toho, jak se do něj promítla naše účast na letošním mistrovství světa RC modelů motocyklů v měřítku 1/5. Věřím, že nejenom my, účastnící MS, jsme byli zvědaví, co s námi udělá návrat do skrovných rozměrů čelákovické dráhy, ale také jak obstojíme a zda náhodou nepotvrdíme názor některých škarohlídů a pochybovačů, že jsme se na MS delegovali sami - “vždyť stačilo se JEN přihlásit!”:-D Řekl bych, že skutečnost, že jsme si mezi sebe rozdělili první tři místa, jim dala jasnou odpověď:-)
Pokud jde o odpověď na první otázku, pak jsme se všichni tři shodli v tom, že je nám tak trošku, jako když se kdysi člověk, který měl to štěstí, že mohl vycestovat, vracel z devizového zahraničí zpět do “socialistického tábora”, kdy po přejezdu hranic ve vlaku jakoby náhle přestala téci na záchodě voda a interiér vagónů zešedl a byl plný prachu, ev. při nočním návratu letadlem bylo při pohledu z okna pod ním jasně patrné rozhraní mezi plochou plnou světel a světélek “kapitalistického západu” a téměř neosvětleným povrchem Československa.
Každý z nás pocítil to stýskavě nostalgické píchnutí u srdce při vzpomínce na rozlehlou lipskou dráhu s jejím širokým asfaltovým kobercem a plynulými zatáčkami umožňujícími rychlou jízdu (autorem tohoto podařeného snímku je Pepíno). Brzy jsme se ale otřepali z nostalgie a začali znovu naplno vychutnávat i tu “malou, ale naši”:-) užší dráhu s ostrými 90 a 180 stupňovými zatáčkami.
Nicméně tentokráte již Pavel nekompromisně zavelel a na prodlouženou část dráhy putovaly bytelné fošny a také poklice, hezky hustě vedle sebe.

Obě prodloužené rovinky, zadní i cílová, se tak svou délkou, jak je patrné z dvojexpozice, na zhruba dvě třetiny přiblížily délce zadní rovinky lipské dráhy, a tím i rychlost, na kterou tak bylo možno model rozjet, se zase alespoň náznakem přiblížila té v Lipsku.
Ku cti všech zúčastněných budiž řečeno, že nebylo nikoho, kdo by průjezd nejvzdálenějším úsekem nezvládal. Rychlost průjezdu byla různá, to jak se kdo na co cítil, ale všichni prokázali, že mají své modely pod kontrolou, takže pádů bylo minimálně. Vím to, protože jsme v těch místech s Pepínem plnili roli nahazovačů , a když jsme do toho odlehlého kouta vyráželi poprvé, shodovali jsme se, že jsme tam byli posláni “za trest”:-D Velmi brzy jsme ale pochopili, že to bylo za odměnu, jelikož jsme neměli téměř nic na práci, a tak jsme mohli probírat životní témata, na které máme podobný (ne-li stejný) pohled, či úchop:-D Když už jsem u toho “úchopu”, nebylo si možno nevšimnout, že jsme získali i nové návyky při nahazování modelů - dá se říci, že nám přešlo do krve automatické ohlédnutí se na dráhu za námi, abychom tak bez zbytečného zdržování nahodili model na VOLNOU(!) trať, tj. aniž bychom zbrkle nahazovaným modelem srazili právě projíždějící model jeho soupeře.
Myslím, že další dopady na tento závod MS nepřineslo. Navzdory době dovolených jsme zaplnili pro letošek standardní minimum, tj. 10 účastníků. A také počasí se rozhodlo vrátit k loňské přízni a tak nás i dráhu oblévalo svými paprsky sluníčko po celý den.
Další konstantou nejenom pro dění v depu je charakteristická vstřícná, až rodinná atmosféra. Společná láska k zatím stále nejenom v Česku exotické RC modelářské kategorii v podstatě nedává prostor k antagonistickým pocitům, natož pak projevům.
A kdybych se nebál, že je to rouhání, napsal bych, že schopnost pravidelně se zúčastňovat závodů s RC modely motocyklu je jistou zárukou lidské kvality dotyčného jedince :-)
Mám Tučňáka rád, a tak nechci rozmazávat, co ho potkalo, takže spíše jen jako memento pro ty, kteří byli u toho, nabízím tenhle obrázek :-) Co asi “šeptá” z lávky Pavlovi do ouška?! :D
Jak zmiňuji v úvodu, účastníci MS si mezi sebe rozdělili první tři místa:-)
Pokud pak jde o mé umístění se na 2. místě před Pepínem, vnímám ho jako svůj doposud nejlepší životní výsledek, protože…
… to, co je v současnosti pro světovou lehkou atletiku v bězích na krátké tratě Usain Bolt, to je pro Českou RC modelařinu v kategorii RC modelů motocyklů Pavel Holub. Vždyť zatímco jsme se s Pepínem lišili v časech na jedno kolo o desetiny vteřiny, “naděloval” nám Pavel pravidelně na kolo 1,5 až 2 vteřiny! Takže během jednotlivých jízd zaznívalo jeho potěšené zkonstatování, když některého z nás dvou dojížděl: “A heleme se, koho to mám zase před sebou” na můj vkus až příliš často:-D
Ještě poslední kontrola před vytvořením oficiální fotografie…
… A je to! Nashledanou v neděli 27.9.2009!

Na závěr pak, jak je mým zvykem, přidávám těch pár obrázků, co se do mého povídání nevešly.