Jeden můj známý si při kutění celý život vystačí snad jen s kleštěmi a kladivem. Jeho oblíbenou reakcí na udiveně povytažené obočí někoho, kdo ho ještě nezná a kdo ho pozoruje např. když místo pilou půlí silný trámek kladivem, je výkřik: “S pořádným vercajkem to umí každej blbec!” Během svého života jsem se ale nejednou přesvědčil, že s pořádným vercajkem to mnohdy neumí ani kdejaký vzdělanec!:-)
Byl jsem nucený o víkendu konat zemní práce na zahradě a uvědomil jsem si, že to vlastně není tak dávno, kdy mě starší kolega naučil správně zacházet s krumpáčem - zkrátka typická “objevená Amerika”:-)
Předem se omlouvám za “kvalitu” doprovodných obrázků, ale Matka Příroda ke mně byla štědrá v přídělu neschopností - neschopnost kreslit patří mezi ně:-D
|
Do doby svého poučení jsem se při kopání krumpáčem obrovsky nadřel, a jen skutečnost, že jsem měl kupu síly navíc, mi nedávala si uvědomit, jak moc zbytečně mrhám energií.
Pokusil jsem se to popsat na obrázku:
- 1 - nejprve jsem obrovským rozmachem marnotratně a prudce zdvihal krumpáč, přičemž jsem se i napřimoval z podřepu, ve kterém jsem dokončil předchozí kopnutí krumpáčem;
- 2 - vší silou, jaké jsem byl schopen, jsem zarazil krumpáč co nejdále a co nejhlouběji;
- 3 - opět vší silou jsem páčil krumpáč, abych odlomil ten zbytečně obrovský kus zeminy, což se mi ne vždy dařilo, občas jsem měl co dělat, abych krumpáč alespoň uvolnil pro další kop a občas jsem i zlomil násadu krumpáče…;
|
.
Než se pustím do popisu správné technologie, dopřeju si trošku teoretizování
Ruční nástroje, např. kladivo, lopata nebo třeba i krumpáč a pod., pracují na principu “jednoduchých strojů” (nakloněná rovina, šroub, kladka a především páka), takže je dobré mít to při jejich používání na mysli.
Když mě viděl můj poučený kolega, jak se s krumpáčem peru, místo abych ho využíval ke svému prospěchu, usmál se a řekl: “Nedři se a nebraň krumpáči v tom, aby pracoval za tebe!” No a já teď přetransformuji jeho vysvětlení do pouček z fyziky základní školy o přeměně energií:-)
- 1 - jediný okamžik, kdy při práci s krumpáčem pracuji - zdviháním krumpáče přeměňuji práci v polohovou (potencionální) energii;
- 2 - následuje okamžik, kdy krumpáč svěřím gravitaci (mohu jí trošku pomoci, ale opravdu jen trošku, tj. švihem, ne tahem!) a plynulým obloukem v natažených rukou spustím krumpáč dolů - polohová (potencionální) energie se tak plynule mění v energii pohybovou (kinetickou) - a nechám ho “odškrábnout” přiměřený (to je to pravé “know-how” práce s krumpáčem - odhad, jak velký skrojek půdy je ten “pravý”) kousek půdy. V tu chvíli se pohybová (kinetická) energie přemění opět v práci;
- 3 - jen zcela nepatrně zapáčím krumpáčem - pokud jsem zvolil správnou velikost “skrojku” půdy, pak ani páčit nemusím;
- 4 - jemně popotáhnu za krumpáč, abych uvolnil místo pro příští “skrojek” půdy.
|
.
12.4.2008
