Vzpomínám si, jak jsem se před zhruba 30 lety poprvé seznámil s existencí vteřinového lepidla, když jsem poslouchal se zatajeným dechem “zaručeně pravdivé” povídání kolegy v práci o tom, jak “známý známého jeho známého” si tím lepidlem slepil prsty a museli mu je až chirurgicky oddělit!:-D
Za pár let pak jiný kolega, přes svého známého, nám koupil za 5 bonů v TUZEXu každému jednu tubu (takovou, kterou dnes mají u každé pokladny v samoobsluze nebo supermárketu) a já ji otevřel, abych s ní něco “na zkoušku” slepil (ono to stejně moc nedrželo) a pak dlouhá léta zbožně uchovával ve dveřích ledničky, aby až jsem jí opravdu potřeboval, byla už vyschlá:-D
Osud toho druhého lepidla ale stojí za zaznamenání, protože bylo použito snad nejkurióznějším způsobem, o kterém jsem kdy slyšel nebo četl!
Když jeho maminka sekala na špalku kopřivy, jedna neodbytná slepice strčila zobák pod sekáček, kterým je sekala, takže jí odsekla horní část zobáku. Tehdy kamarád osvědčil velkou duchapřítomnost a odseknutou část zobáku jí (té slepici!:-D) pohotově přilepil vteřinovým lepidlem. A přestože zobák zcela přesně nedosedal, umožnil slepici nevyhladovět a vydržel jí sloužit dostatečně dlouho, než přišel její čas v polévce:-)
|
Časem jsem se samozřejmě naučil využívat výhod vteřinového lepidla smysluplně - hlavně z pryžových profilů si vytvářet “O” kroužky a těsnění přesných rozměrů, a především pro svou “filmařskou” praxi získávat jinak již nesehnatelné hnací řemínky promítaček potřebného tvaru a hlavně délky.
V principu se nejedná o nic jiného, než na tupo slepit oba konce pryžového profilu požadovaného tvaru a konkrétní délky.
Základním principem všeho mého lepení tedy bylo nanést co nejméně (nikoli málo!) lepidla na plošku jednoho z konců, druhý konec na něj co nepřesněji přiložit a oba konce pak k sobě na několik vteřin velmi intenzivně stisknout tak, aby tloušťka vrstvy lepidla byla co nejtenčí, nejlépe pouze na výšku jedné molekuly lepidla.
O to více mě proto překvapilo, když kamarád hodlal přilepit odtržený molitanový filtr k hrdlu sání. Představa intenzivního přitisknutí molitanu na hrdlo, resp. na lepidlo, aniž by z nadýchané kopulky nezbyla jen tuhá placka, mi připadala zcela nereálná.
Kamarád však molitan k lepidlu přitiskl velice jemně, ale jakýmsi pro mě záhadným sprayem lepené místo poprášil a molitan, aniž by cokoli ztratil na svém provzdušněném tvaru, drží pevně dodnes.
Onen pro mě tehdy záhadný spray je to, nač vás chci v tomto příspěvku upozornit, a nazývá se “aktivátor vteřinového lepidla“
|
|
Sečteno a podtrženo:
Pokud potřebujete, aby vteřinové lepidlo zareagovalo okamžitě, tj. ve zlomku vteřiny (ať při lepení molitanu, nebo např. v mnou nejčastěji využívaném případě, tj. při lepení pneu RC modelu motocyklu), pak v daný okamžik aplikujte aktivátor vteřinového lepidla
Já ho koupil v Hobbyteamu.
|
21.6.2008
