Povídání o 6. závodu

Mini Offroad Čelákovice 2009/2010 (20.3.2010)
Tak a poslední závod Mini Offroad Čelákovice zimní sezóny 2009/2010, a tím i celá série těchto závodů je za námi. Celý závod se pro mě nesl v duchu hned několika myšlenek a pocitů a postřehů, o které bych se tu rád s vámi podělil… :-)

Tím prvním, co mě uchvátilo, a to hned po příchodu do tělocvičny, byla nová karoserie “Zetkáčka” Zdendy Hanzlíka. Dlužno podotknout, že okouzlení z ní mě provázelo celý den, zvláště pak v okamžicích, kdy s ním Zdenda kroužil po dráze. A vlastně mě provází stále - inu, myslím, že bychom těžko hledali někoho, s kým bychom se neshodli na tom, že se ta “kastlička” Zdendovi prostě moc povedla :-)

Tím druhým, a řekl bych, že stěžejním, byl příjemný pocit, že sál tělocvičny čelákovické Sokolovny je opět (oproti minulému závodu) prostoupen pohodou a vstřícnou náladou všech zúčastněných :-) Tato pohoda ale nic neubírala na zarputilosti účastníků při přípravě svých modelů před a mezi jízdami :-D…

… včetně neutuchajícího zájmu o jimi dosahované výsledky :-)
Tomu všemu, jako by tušil blížící se životní triumf, který ho toho dne očekával, naprosto nepřehlédnutelně dominoval Slávek Pfeffer, který plnil hned několik funkcí a rolí najednou, a to počínaje prostým závodníkem a předsednictvím klubu konče :-) Na tomto obrázku jsem ho zachytil v okamžiku absolutního zahlcení přívalem štěstí (štěstí je změna stavu duše do plusu), kdy se v jím právě vyhlašovaných výsledcích dočetl pro něj, zdálo se, překvapivou informaci, že dnešní závod vyhrál :-D
Konec konců, posuďte sami, z krátké reportáže, zda najdete okamžik, kde by Slávek chyběl :-) Tak tedy poté, co zaregistroval účastníky závodu a vyinkasoval od nich startovné, zorganizoval stručnou, ale na informace vyčerpávající rozpravu…

… vyvěsil (zde by ale spíše patřil průběhový čas, protože Slávek takto vyvěšoval i výsledky jednotlivých jízd) skupiny závodníků pro jednotlivé rozjížďky. A především pak pozice a čísla nahazovačů na trati (viz. stručná poznámka)…


POZNÁMKA: Abychom minimalizovali negativní emoce vznikající z nezbytného rozdvojení osobnosti každého závodníka, jsou na plánku trati určeny jednoznačné pozice nahazovačů, ty jsou pak očíslovány a tím jednoznačně přiřazeny jezdcům dle jejich pořadí v rozjížďkách. Aby pak byla maximálně eliminována nahazovačská nezkušenost začínajících jezdců, osvědčil se systém, kdy při finálových jízdách si nahazují navzájem jezdci skupin A dvoukolkářů a čtyřkolkářů. A stejně tak si navzájem nahazovali jezdci skupiny B.

… ve volných chvilkách pak stačil všechny pozávodit…
… aby na konci dne nachystal a zorganizoval závěrečnou tombolu…
… a s kouzlem jemu vlastním odmoderoval vyhlášení jak dílčích, tak konečných výsledků celého seriálu závodů Mini Offroad Čelákovice 2009/2010.
Nemohu ovšem nezmínit, že jako šedá eminence, skrývající se před objektivem mého fotoaparátu (tenhle bohužel nekvalitní paparazziovský obrázek se mi podařilo získat v nestřeženém okamžiku pomocí teleobjektivu z galerie čelákovické Sokolovny :-D), na vše dohlížel a byl Slávkovi vždy ku pomoci radou i činem Pavel Holub :-).
O další nejenom můj velmi silný zážitek se zasloužil Tomáš Kupilík :-). Jako červená nit dějinami se celým závodem nesla jeho sisyfovská snaha udržet svůj model v pohybu. Pravděpodobně uvolněný vypínač zastavoval jízdu jeho modelu s neúprosnou nepravidelností několikrát za rozjížďku, a to rozjížďku za rozjížďkou :-) Netuším, proč vypínač rovnou nezkratoval, každopádně jeho mravenčím úsilím, spočívajícím vždy v běhu k modelu, po kterém následoval jeho, pro něj tak typický plachý úsměv a monotónně se opakující, protože stále stejný, rutinní pohyb prsty hledajícími vypínač pod karoserii modelu, se postupně bavil rozjížďku od rozjížďky neustále narůstající okruh těch, kdož si všimli jeho stále častějšího dobíhání si pro náhle se zastavivší model a kteří se těšili na to, až celý cyklus opět příště proběhne :-D Dokonce mám pocit, že se v závěru dne mezi některými účastníky závodu uzavíraly sázky na to, zda a kolikrát ještě… :-D

Můj osobní velice intenzivní příjemný prožitek, který ale paradoxně současně zesiloval rozjížďku od rozjížďky deprimující pocit, o kterém se zmíním hned s následující sérií obrázků, pramenil z úchvatné (jak jinak?!:-D) dráhy, která byla tentokrát velmi rychlá a zároveň náročná na pilotní umění závodníků. Peťa Hanák, který se tentokráte zúčastnil páteční stavby dráhy, na ní prosadil zatím nikdy nepoužitý prvek, a to dvojskok, který bylo možno ale absolvovat i jedním razantním letem přes obě překážky. Přitom moje “Zetkáčko” v podstatě jako jediné z dvojkolek, které tuto překážku ve své většině překonávaly nadvakrát, dokázalo pravidelně zdolávat tuto překážku jedním skokem stejně jako čtyřkolky na těchto snímcích :-) Pocity z jeho letu mě pak naplňovaly jak nadšením, tak deprimující myšlenkou, že by si můj model zasloužil lepšího pilota, protože náskok, který mi tímto svým skokem každé kolo daroval, jsem stačil na zbytku kola vždy s přebytkem promrhat… :-D

Zmiňovat Pepína jako něco výjimečného je samozřejmě nesmysl. Ale i on, se svým věčně neutuchajícím smíškovstvím, provokatérstvím a svou pozitivní živelností, se podílel na spoluvytváření mých příjemných prožitků toho dne, a tak neodolám, abych tu nepublikoval alespoň pár momentek s ním :-) Je to zkrátka neposeda, a tak ani při pózování fotografům nedokáže chvilku postát v klidu - tady je zachycen, jak podléhá jednomu ze svých nespočetných náhlých vnuknutí :-) V tomto případě ho přepadla neodolatelná touha po repování :-D
Tady se zase baví tím, že trpělivě bleskal zapůjčeným foťákem tak, aby zblbnul automatiku toho mého, tj. vždy těsně po té, kdy jsem stisknul spoušť já, takže všechny snímky, s výjimkou tohoto, byly tmavé :-D
A tady se stoickým klidem očekává vějíř podložek pod myš (jako jeden z celkových vítězů měl o dva lístky navíc) v tombole po té, kdy se vysmál Pavlovi Holubovi, že jeho lístek je poukaz pro získání právě podložky pod myš, aby pak zjistil, že lístky pro získání zbylých podložek pod myš vlastní on sám :-D
A ještě tu připomenu jeden komický okamžik dne, tedy komický alespoň pro roduvěrné RC modeláře :-) Tomáš Nykodým nepostřehl, že se svým výkonem ocitl na “bedně”, takže všichni museli několik minut počkat, než svůj již uklizený model vybaví koly pro objektivy fotoaparátů alespoň na viditelné polovině :-D

Na závěr svého povídání nabízím chronologicky řazené obrázky z předávání diplomů (za umístění se v 6. závodu) a pohárů (za celkové pořadí v této sérii závodů). Nejprve vždy čtyřkolkáři a pak dvoukolkáři. Poté následuje pár obrázků ze závěrečné tomboly. A nakonec jsem dal zbylých pár obrázků, které se do mého povídání už nevešly :-)