Moje objevené “Ameriky”

Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale myslím si, že s většinou lidí se shodnu na tom, že tanky jsou nejdokonalejší dvoustopé (protože pohybu motocyklu ve volné přírodě se z mého pohledu nic nevyrovná, snad kromě vznášedla a to jen proto, že jsem se jím nikdy nesvezl:-D) offroady. Alespoň pro mě se vzrušení z pohledu na pohyb kol kopírujících povrch terénu se těžko co vyrovná.
 
Problém je v tom, že se vzrůstajícím zmenšením klesá reálnost pohybu modelu, ale naproti tomu se vzrůstajícími rozměry modelu sice reálnost jeho pohybu roste, ale model sám zabírá příliš prostoru jak při skladování, tak při přepravě.
 
Dá se říci, že až do okamžiku, kdy jsem si pořídil modely VS tanků PRO v měřítku 1/24, resp. než jsem zahlédl videa, která mě k jejich pořízení inspirovala, jsem byl přesvědčený, že měřítko 1/16 je mezní.

 
Vzhledem ke značné míře maketovosti modelů (viz. obrázky dole) to modeláře “sběratele” přímo poňouká k pořízení si kompletní kolekce.

• infrared - z mého pohledu nejpřitažlivější verze, kdy je model vybavený úzkopaprskovým “zářičem” a na věži “snímačem”, který je třeba před “bojem” obnažit (viz. obrázky dole - nalevo je snímač skrytý a napravo obnažený).

• Model pak kromě toho, že při střelbě simuluje zpětný ráz a dodržuje pauzu 3 vteřin nezbytných pro “nabíjení” děla, při trefě infračervenou “střelou” jiného modelu simuluje zásah (viz. již zmiňované video vpravo nahoře), a to včetně zvukových efektů, přičemž se na 6 vteřin ocitá mimo hru. Po té může pokračovat v boji.
   
  Elektronika v modelu postupně eviduje další zásahy a po té, kdy je model zasažen po 6., je vyřazen z boje definitivně a je třeba ho vypnout a zapnout, aby mohl zase fungovat.
   
  K dispozici je 6 frekvencí, takže se může současně “utkat” 6 modelů. Ale i ve dvou na přiměřeném prostoru je to pro “piloty” docela náročné, protože modely jsou, jak se zmiňuji níže, navzdory neproporcionálnímu ovládání velice “poslušné” a mrštné.
   
• airsoft - model vystřeluje skutečné projektily (plastové kuličky)
   
  Přiznám se, že i tato verze mě láká vzykoušet:-) Inu uvidíme:-D Taková ruská T-72 vypadá velice přitažlivě:-)

 

• sparkling - modely této verze simulují při střelbě výšleh z hlavně.

Přepravní krabice opravdu nic ze svého obsahu (model, vysílač dálkového ovládání i drobné maketové doplňky modelu) neskrývá, přičemž popis na ní nikoho nenechá na pochybách, jaký model, jaké verze i jakého provedení má ve svých útrobách.
 
Jediné, co v ní nenajdete, jsou zdroje energie. Vysílač vyžaduje 6 článků AA, model pak pojme těchto článků 8. Celkem tedy potřebujete dokoupit 14 AA článků (”tužkových baterií”), lhostejno zda baterií nebo akumulátorů.

 
V modelu jsou pohonné články uspořádány příčně ve dvou “patrech”.
 
A zatímco víko prostoru pro napájecí články ve vysílači je přichyceno klasicky dvěma šroubky, víko na modelu, kde se předpokládá díky vyšší spotřebě častější výměna napájecích článků, je přichyceno vtipným zámkem, který využívá pro svou funkci tlaku pružiny.

Vysílače dálkového ovládání proto působí poněkud nezvyklým dojmem a přestože na první pohled má člověk pocit značné komplikovanosti, praxe mě přesvědčila, že tlačítka jsou ergonometricky velmi dobře rozmístěna a celé ovládání je přitom natolik intuitivní, že nejenom já, ale např. i devítiletý syn mého kamaráda model bravurně ovládal během několika minut, a to bez jakéhokoli návodu.

 
Ve 27MHz pásmu, se kterým RC soupravy pracují, nabízí výrobce záměnné krystaly o 6 frekvencích, takže lze současně “bojovat” až se 6 modely najednou.
 
Příslušná kanál je uveden na štítcích, a to jak na držáku krystalu ve vysílači, tak na spodku modelu, u vypínače.
 
Pokud chceme ovládat model na jiné frekvenci, je nezbytné vyměnit kompletní pár, jelikož každý model má svůj ovladač s jinými tlačítky (funkcemi)

 
Zatímco u modeli tanku Abrams je krystal ukryt ve spodku věže, u tanku Tiger je krystal ukryt v maketovém prvku na jeho zádi.

 
Součástí maketových doplňků jsou i horní části trupu velitele tanku, která má ruce s osou rotace v ramenou, takže si je lze částečně nastylizovat.
 
Připadalo mi pikantní vnutit veliteli tanku Tiger “hande hoch!” (ruce vzhůru:-D)

 
Antény modelů jsou vytvořeny včetně konektoru z jednoho kousku drátu.
 

V souvislosti s tím se nemohu nezmínit o snad jediném (z mého pohledu navíc drobném) kazu na kráse modelů, kterým je skutečnost, že věžemi modelů nelze otáčet o celých 360 . V zadní části rotace věže modelu Abrahams je zhruba 5 hluchého úhlu, na které je “pilot” upozorněn doslova rachotem volnoběžky.
 
U modelu Tiger je sice technicky možné otáčet věží o 360 , ale prakticky tomu brání umístění antény, která se ocitá v konfliktu s hlavní.
 
Moje “bojová” praxe však stejně ukazuje, že nejoperativnější je “mířit” natočením nikoli věže, ale celého modelu:-)
 

A jakkoli jsou modely schopny úspěšně zdolávat záludnosti přírodního terénu, nejlépe se cítí na zpevněném podkladu.
 
Já pro dosažení co nejpůsobivějších snímků zvolil terén, který byl téměř nad možnostmi modelů, limitovanými především jejich měřítkem 1/24 - ani jinak dostatečná hnací síla nedokáže zdolat situace, pokud model “sedne na břicho”, mezi kola se mu dostane malý kamínek nebo sebenepatrnější klacíček, ev. se mu na ně namotá stéblo trávy.