Nevím, jaká je vaše zkušenost s nadměrnou konzumací jídla. Moje je následující: jeden víkend obžerství jsou 3 kg nadváhy. Tuto nadváhu lze v průběhu následujícího týdne při rozumné askezi relativně snadno odstranit. Jednou do roka ale nastává situace, kdy askeze je téměř nemožná (stoly jsou plné mlsků, které mají, což je nejděsivější, regenerační schopnost! - můžete jich sníst, kolik chcete, ale když jdete příště kolem, není to poznat - neubývají!), naopak následuje další víkend plný jídla. Pak jsem bez šance - přírůstek 7 kg! K jejich odstranění je už nutná jednoměsíční důsledná askeze.
V té souvislosti mi dovolte odcitovat ze zamyšlení Andrewa Marra “Co znamenají nynější Vánoce?”:
Pro lidi, kteří žili během temných měsíců v nedostatku, to musely být nádherné, skutečně emocionální chvíle. My se ale stále častěji ptáme, jaký má smysl oslavovat jednou do roka spotřebitelství a intenzivní hodování ve společnosti, která je zaslíbena těmto božstvům s tlustými zadky po celý rok?
Nevím, jak vy, ale já na své tloušťce osobně mj. nesnáším především dvě věci - když se mi třou lýtka o sebe a pak také, když se povrch mého těla oproti skeletu pohybuje s fázovým zpožděním - především při chůzi po schodech!). V takový okamžik se obvykle začínám snažit svou hmotnost snížit. Rád bych se s vámi podělil o mnou používané metody.
|
1. metoda je metodou drastickou a nazývám jí metodou “Abstinence”
Vycházím z následující analogie: alkoholici a narkomani se ze své závislosti vyléčí tím, že se naučí abstinovat svou drogu - pokud svou abstinenci poruší, obvykle do toho spadnou znovu.
Také já umím jídlo abstinovat (nejhorší je první týden, pak si člověk zvykne), jenomže pak, po pár měsících, přijde ten okamžik, kdy si musím, abych přežil, jít do obchodu koupit alespoň “něco malého” …
Vstupuji do něj v upřímné víře, že si koupím jenom 5 Dg salámu, ale mé oči jsou nabídkou v něm “inspirovány” natolik, že odcházím se špalkem salámu v celku (to miluji) třemi velkými (0,5 kg) jogurty, polárkovým dortem, třemi až pěti pytlíky pražených lískových ořechů (to miluji) uzenými šproty v konzervě (to miluji), čtvrtkou chleba a balíčkem sušenek, s tím, že jsem si vlastně polovinu toho, na co mé oči dostaly chuť, nekoupil, a zároveň si namlouvám, že mi to vydrží alespoň na tři dny. Nakonec to ale “zblajznu” na posezení! A velice brzo jsem nejenom na své původní hmotnosti, ale učiním ji svou hmotností stabilní, či přesněji, hmotnosti, ke které se budu snažit při příštím hubnutí navrátit!:-D
Moje teta tuto dietu nazývala “bodovou” - na co přišla, to zbodla!:-D
2. metodu nazývám metodou “Tří soust”
Tato metoda je nejúčinější (nejspíš proto, že v ní dominuje číslo 3 - jak známo, tripod, neboli trojnožka je nejstabilnější formou opory, tu pevně usadíte i na tom nejhrbolatějším povrchu) a vychází z následujících tří lidových moudrostí:
- Jez do polosyta, pij do polopita, budeš dlouho živ
- Snídani sněz sám, o oběd se poděl s přítelem a večeři dej nepříteli
- Sportem ke zdraví
Spočívá v tom, že frekvence “krmení” se oproti normálu nemění, ale mění se jeho technologie.
Ta se vyznačuje tím, že si vezmete vždy pouze tři lžíce polévky, tři sousta hlavního jídla a stejně tak moučníku nebo kompotu.
To samo o sobě ještě nestačí. Každé z těch soust je třeba rozdělit na tři díly a každý ten díl pak jednotlivě pojídáte tak, že jej naprosto “do mrtě” rozkoušete, dokud se v ústech dokonale nerozpustí!
Výsledkem je nejenom zesílené žvýkací svalstvo, ale také a především nižší hmotnost. To vše je vhodné doplnit pravidelnou tělesnou aktivitou.
3.metoda je metodou nejenom kontraproduktivní, ale také nejdražší a nazývám jí metodou “ZÍTRA ZAČNU!”. Dlužno podotknout, že existuje její ještě horší alternativa - té říkám metoda “ZAČNU OD PONDÉLKA!”
Bohužel já tuto metodu aplikuji nejčastěji, a tak se dá říci, že pro mě rozhodnutí zhubnout paradoxně znamená urychlení procesu tloustnutí!:-D
Jak je to možné? Je to velice prosté, protože mě tím pádem potká to nejhorší, co může tloustnoucího (ale platí to asi obecně o jakékoli lidské činnosti) člověka potkat. Je to právě situace “ZÍTRA ZAČNU!”.
Tudíž, kromě několikanásobné “malé” svačinky (vždyť zítra začnu!), popsané u první metody, si cestou z práce koupím tři až pět (vždyť zítra začnu!) koňakových špiček - miluji cukrářský krém! Ale když nejím ten piškot, který hned odkousnu rozdobím a nasypu ptáčkům (takže špičku chytím za špičku a slastně ukusuji, resp. v tomto množství je polykám jako jednohubky), je to vlastně pamlsek téměř dietní! K tomu si koupím pár (vždyť zítra začnu!) šunkových závitků v rosolu (to miluji!). No a u benzínové pumpy pár (vždyť zítra začnu!) zmrzlin.
Doma, kromě toho, že nejprve “vybílím” špajz i ledničku, pak na tradiční manželčin dotaz: “budeš něco k večeři?” tradičně odpovídám: “Ne! Co tam máš?” Bohužel je to hodná holka a vždy se jí podaří něco před mým “vybělovacím” běsněním schovat, takže odkudsi cosi dobrého vytáhne, uvaří nebo upraví a já se navečeřím (vždyť zítra začnu!) a radši si dám “nášup” (vždyť zítra začnu!). Navíc na ní obvykle kolem jedenácté v noci přijde “mlsná” a sama nabídne, že udělá nějakou “minutku” a protože jsem slaboch, tak jí to odsouhlasím. Proč také ne, když “vím”, že zítra začnu! A tak to jde den za dnem.
Sečteno a podtrženo:
Takže, přátelé s podobným osudem, doporučuji vám metodu “Tří soust” jako jedině účinnou. Já sám s ní určitě “ZÍTRA ZAČNU!” … nebo že bych raději “ZAČAL až OD PONDÉLKA?!”:-D
|
4.12.2008
