Moje objevené “Ameriky”

Reading - Parní loď nás vezme do vleku - Rozčilující chování loděk - Jak se pletou do cesty parníkům - Jiří a Harris se opět vyhýbají práci - Poněkud obvyklá historie - Streatley a Goring.
 

Asi v jedenáct hodin se před námi objevil Reading. Řeka je tu špinavá a neutěšená. V sousedství Readingu se nikdo nezdržuje. Město samo je slavné a staré, pochází z dávných dob krále Ethelreda, kdy Dánové zakotvili se svými válečnými loďmi v Kennetu a vyrazili z Readingu, aby zpustošili celé území Wessexu. Zde Etheired se svým bratrem Alfrédem bojovali a porazili Dány, při čemž Ethelred si vzal na starost modlení a Alfréd bojování.

V pozdějších letech se Reading, jak se zdá, stal příhodným místem, kam utéci, když se poměry v Londýně stávaly nepříjemné. Parlament se obyčejně přihnal do Readingu, kdykoliv ve Westminsteru propukl mor, a v roce 1625 ho tam následovala i spravedlnost a všechny soudy se odbývaly v Readingu. Londýnu se jistě vyplatilo opatřit si občas docela obyčejný mor a tak se zbavit jak právníků, tak parlamentu.

Za bojů parlamentu proti králi byl Reading obléhán earlem z Essexu a o čtvrt století později princ Oranžský zde porazil vojsko krále Jakuba.

Jindřich I. je pochován v Readingu, v benediktinském opatství, které sám založil a jehož zříceniny stále ještě můžete vidět. V tomto opatství měl veliký Jan z Gauntu svatbu s lady Blanche.

U readingského zdymadla nás dohonil parník, který patřil našim známým. Vzali nás do vleku a dopravili asi na míli od Streatley. Být vlečen lodí je rozkošný pocit. Mám to raději než veslování. Plavba mohla být ještě rozkošnější, nebýt spousty ničemných lodiček, které se našemu parníku neustále pletly do cesty a kvůli nimž, abychom je nepřevrhli, jsme museli co chvíli zpomalovat a zastavovat. Je opravdu nanejvýš pobuřující, jak se takové kocábky pletou do cesty parníkům. Mělo by se proti tomu něco dělat.

A ke všemu se ještě chovají neobyčejně drze. Pískáte, až vám málem praskne kotel, než se jim uráčí uhnout. Kdyby bylo po mém, občas bych jednu nebo dvě potopil, abych jim dal za vyučenou.

Kousek nad Readingem je řeka velmi krásná. U Tilehurstu je poněkud zohyzděna železnicí, ale od Mapledurhamu do Streatley je nádherná. Kousek nad mapledurhamským jezem minete Hardwick House, kde Karel I. hrával kuželky. Roztomilá hospůdka U labutě nedaleko Pangbournu je jistě právě tak dobře známa návštěvníkům malířských výstav jako pangbournským občanům. Parní člun našich přátel se od nás odpoutal u jeskyně a Harris se snažil dokázat, že je řada na mně, abych vesloval. Připadalo mi to nanejvýš nespravedlivé. Ráno jsme si umluvili, že já budu veslovat tři mile za Reading, a teď jsme byli deset mil za Readingem! Bylo jasné, že teď byla řada na Jiřím a Harrisovi.

Přesto se mi však nepodařilo ukázat Jiřímu a Harrisovi věc ve správném světle. Abych se tedy vyhnul hádce, uchopil jsem vesla. Nevesloval jsem ještě ani minutu, když Jiří spatřil, jak na vodě plave něco černého. Zamířili jsme tam. Když jsme se k tomu přiblížili, Jiří se nahnul a uchopil to. S výkřikem však ucukl a zesinal. Byla to mrtvola ženy. Ležela nehybně na vodě a její tvář byla mírná a klidná. Nebyla to krásná tvář: na to, aby byla krásná, byla předčasně zestárlá a příliš hubená a strhaná. Byla to však jemná, milá tvář a přesto, že na ní byly stopy strádání a chudoby, byl na ní výraz hlubokého míru, jaký je někdy vidět na obličeji nemocného, když konečně pominula bolest.

Naštěstí pro nás - netoužili jsme po tom, zdržet se zde a nechat se tahat po úřadech - spatřilo mrtvolu i několik lidi na břehu a ti se jí ujali.

Později jsme se dověděli příběh té ženy. Ovšemže to byla stará, prastará, obyčejná tragédie. Milovala a byla oklamána - nebo se zklamala. Buď jak bud, zhřešila - někteří z nás to občas dělají a její rodina a přátelé byli samozřejmě pohoršeni a rozhořčeni, a proto před ní zavřeli dveře.

Ponechána sama sobě, aby zápasila se světem s mlýnským kamenem hanby kolem šíje, klesala stále niž a niž. Nějaký čas živila sebe i dítě z dvanácti šilinků týdně, které jí vynesla dvanáctihodinová denní dřina. Z toho šest šilinků platila na dítě a ze zbytku udržovala pohromadě vlastní tělo a duši.

Šest šilinků týdně nedrží tělo a duši pohromadě příliš pevně. Chtějí se rozejít, když je mezi nimi tak slabé pouto. Myslím, že jednoho dne jí bolest a šedá jednotvárnost toho všeho vyvstaly před očima jasněji než jindy a ten šklebící se přízrak ji polekal. Ještě jednou se obrátila na své přátele, avšak hlas zbloudilé a zavržené nepronikl chladnou zdí jejich počestnosti. Potom ještě jednou navštívila dítě, dlouho je držela v náruči a líbala je tak nějak unaveně a mdle, aniž projevila jakékoliv zvláštni pohnutí, vtiskla mu do ruky krabičku čokoládových bonbónů za jednu penci a nakonec je opustila. Potom si za několik posledních šilinků koupila jízdenku a odjela do Goringu.

Zdá se, že nejtrpčí vzpomínky jejího života se soustředovaly na lesy a jasně zelené louky kolem Goringu. Ale ženy podivně lnou k noži, který je probodává, a možná že do hořkosti se mísily i šťastné vzpomínky na nejhezčí chvíle strávené u těchto stinných hlubin, nad nimiž mohutné stromy sklánějí tak nízko své větve.

Chodila po lesích na břehu řeky celý den, a když nastal večer a šedý soumrak rozprostřel na vodu své temné roucho, vztáhla ruce k mlčící řece, která znala její žal i její radost. A stará řeka ji přijala do své něžné náruče, položila její unavenou hlavu na svá ňadra a zahnala bolest.

Tak zhřešila ve všech věcech - zhřešila v životě i v smrti. Bůh jí bud milostiv, i všem ostatním hříšníkům, budou-li jací.

Goring na levém a Streatley na pravém břehu jsou rozkošná místa vhodná k několikadennímu pobytu. Úsek řeky do Pangbournu láká k plavbě na plachetnici za slunečního světla nebo k veslováni při měsíčku a okolní krajina je plna krásy. Toho dne jsme chtěli doplout do Wallingfordu, ale líbezná, usměvavá tvář řeky nás zlákala ke krátké zastávce. A tak jsme nechali člun u mostu, šli do Streatley a k velké Montmorencyho spokojenosti jsme poobědvali v hostinci U býka.

Říká se, že pahorky po obou stranách toku se kdysi na tomto místě spojovaly a přehrazovaly nynější Temží, řeka prý tenkrát končila zde, nad Goringem, obrovským jezerem. Nemohu tomu tvrzení ani odporovat, ani je dokázat. Prostě je uvádím.

Streatley je staré město, jehož původ sahá, jako většiny měst a vesnic na Temží, do časů starých Britů a Sasů. Goring není zdaleka tak pěkné místečko k pobytu jako Streatley, můžete-li si vybrat. Je však svým způsobem ucházejíci a je blíž dráhy, pro případ, že byste v hotelu nezaplatili a chtěli zmizet.