|
|
Jakkoli se snažím při prezentaci svých vnoučat mít na mysli bajku o vráně a žluvě, občas (jako v tomto případě) nedokáži odolat tomu se nepodělit o svou radost z nich, kterou jsem prostoupen:-)
Pro neznalé Ezopových bajek uvádím stručnou pointu: vrána se obrátí na žluvu a v rámci přátelství jí požádá, aby její dítě při hledání své potravy vynechala. Žluva jí to přislíbí a poprosí ji, aby jí své dítě popsala. Vrána, jako každá máma, začne popisovat, jak je její dítě krásné, takže když žluva náhodou narazí na mládě vrány, řekne si, že něco tak ošklivého určitě nebude to krásné vraní miminko a sní ho …
Jak jsem napsal, snažím se mít na mysli, že to, co vidím subjektivně jako krásu, se může ostatním jevit, jako škaredé pomyslné mládě vrány:-) Ale tahle fotka mi připomněla následující historku.
|
Při nedávném pobytu u nás se vnučka vydala příliš nebezpečně hluboko do mého “zákoutí” a tak jsem jí prosil: Moc se mi v tom nehrab. Mám tu řadu věcí, které kdyby se pomíchaly, tak by to byl průšvih.
Vnučka však ani chvilku nezaváhala a s potutelným úsměvem a očima plnýma pobavených jiskřiček mi poradila: “Kdyby si byl v kuchyni, tak by si mě neviděl…” :-D
|
15.1.2009
