Dělal jsem pro kamaráda nějaké přepisy na DVD rodinných filmů z doby jeho dětství nafilmovaných jeho rodiči. A při vypalování konečné kompilace na nosič jsem si uvědomil, že pro mě od nepaměti (byť se jedná o pár let, nepamatuji si, kdy a jak jsem se k tomuto know-how dostal) využívám následující “objevenou Ameriku”, o kterou se tu hodlám podělit:-)
|
Důvodů, proč odmítá DVD přehrávač vzít na vědomí vložené DVD může být řada. Pokud není nové, nejčastěji to bývá umaštěný, zašpiněný nebo poškrábaný povrch.
Mastnotu, ev. špínu lze odstranit citlivým odstraněním - nejlépe sametem, který leští, aniž by způsoboval poškrábání, protože mechanické nečistoty, které by dodatečné škrábance mohly způsobit, samet do sebe pohltí.
Vliv škrábanců, především těch příčných, tj. směrem od středu k obvodu, lze občas eliminovat přetřením světlým fixem, nejlépe lihovým. Ev. existují leštičky povrchu CD/DVD. Já s nimi, oproti fixu, ale žádnou zkušenost nemám.
Má “objevená Amerika” se ale týká čerstvě vypálených video (nikoli datových) DVD. Pokud je DVD přehrávač v PC bez problému přehraje, ale stolní DVD přehrávač se tváří, že neexistují, pak s největší pravděpodobností je problém v příliš vysoké zvolené (resp. připuštěné - vypalovací programy obvykle nabízejí tu nejvyšší možnou) rychlosti vypalování. Jako optimální se mi osvědčila rychlost vypalování v rozsahu dvoj až čtyřnásobné.
Sečteno a podtrženo:
Pokud vypalujete video ve formátu video DVD a chcete mít větší jistotu, že ho kromě PC přehrají i stolní DVD přehrávače, zvolte při vypalování rychlost zápisu v rozmezí maximálně 2x až 4x. Pokud vám ji vypalovací program nenabídne, zvolte tu nejnižší možnou.
|
14.2.2009
