V létě roku 2004 jsem se rozhodl konečně si realizovat svůj klukovský sen a pořídit si jen tak pro radost, tj. bez ambicí závodit, na dálku ovládaný model terénního automobilu. A jako totální začátečník jsem se s jistou naivitou vrhnul do tohoto nádherného dobrodružství.

Nešel jsem do toho ale bezhlavě - zpočátku jsem se snažil opatřit si co nejvíce informací. Nejvíce jsem jich objevil na internetu, ale i tam téměř všechny předpokládaly u čtenáře znalost těch nejzákladnějších modelářských vědomostí a dovedností. Jenomže člověk, který neprošel "základním školením", tj. se kterým buď jeho rodiče (obvykle otec) nemodelařili nebo který nenavštěvoval modelářské kroužky, velmi obtížně takové "všeobecně známé" informace získává.

Mám rád povídku Jaroslava Haška, jak vařil vejce (pro ty z vás, kteří nemáte chuť ji číst jsem sem zařadil její zvukovou podobu v podání Vlasty Buriana) - pointa spočívá v tom, že vypravěč, starý mládenec dostane darem kopu vajec a snaží se je uvařit na měkko - sežene si veškerou odbornou literaturu, ale z ní se dozví jen, jak vejce vznikají, z čeho se skládají i k čemu se používají, ale nikde, včetně kuchařek, se nedozví, jak je vařit, "aby změkla"!

V každém oboru lidské činnosti jsou informace, které se předávají z generace na generaci a u kterých se předpokládá, že je "každý zná", takže nikoho nenapadne je zaznamenat. A protože u řady z nich se časem vytratí jejich potřeba, zmizí, jako fortel obecně, ze světa. Některé se podaří rekonstruovat (to se povedlo např. ing. Pavlu Pavlovi, který "rozchodil" sochy Moai), ale většina mizí nenávratně.(Mimochodem, není mezi vámi někdo, kdo by mě naučil správně nastavit geometrii kosy a pokusil se předat mi ten správný grif? Těší mě trávu kosit kosou, ale jsem u toho po chvilce celý sedřený a trávu spíše umlátím, než pokosím)

Takže na tomto webu se ani tak nedozvíte, jak se má "správně" postupovat (i když informace odborníků, které jsem v průběhu času nashromáždil, k dispozici samozřejmě nabídnu), ale dozvíte se především to, jak jsem to dělal já a jak jsem tedy objevoval své "Ameriky". Jak říká jedna z podzásad Aktivního Fatalismu, "Nejlepší j škola je škola života, jen to školné bývá občas příliš vysoké". Třeba vám mé zkušenosti pomohou ušetřit trochu času nebo dokonce nějakou tu korunu. Rozhodně ale budu vděčný všem, kdož vědí, jak se "to" dělat má, když mi napíši, co a jak dělám špatně, a já rád jejich rady a zkušenosti přiřadím k těm mým.

Všude tam, kde to bude mít smysl, zařadím pro ty, kteří se chtějí vyvarovat mých chyb a slepých uliček, na konec článku stručný doporučující souhrn (Sečteno a podtrženo), jak bych postupoval dnes.