Moje objevené “Ameriky”

Chybí-li vám nepatrný kousíček “železa” (nejenom strojaři vědí, že čisté železo, tj. Fe, se na Zemi v podstatě nevyskytuje, takže vlastně hovořím o oceli - proto ty uvozovky) v podobě otvíráku na konzervy, konzervu nástroji doby kamenné prostě neotevřete!:-D Historka o konzervě ananasu ve 12. kapitole Tří mužů ve člunu Jerome Klapka Jerome mi připomněla historku z mého mládí, kdy na jednom čundru jsme si na ohni ohřívali konzervu “landšmídu” a, i když jsme otvírák měli, schválně jsme ji neotevřeli před vložením do ohně, aby nám z ní nevytekla vzácná a chutná šťáva… Zkušenější již tuší, co se stalo - do našeho kulinářského tlachání o tom, jaké nás čekají krásné zážitky se suchým chlebem, s plechovkou plnou teplého “landšmídu” a především chutné šťááááááávičky, do které budeme ten chleba namáčet … zazněla nečekaně obrovská rána, po které plechovka z ohniště prostě zmizela!

Kdo by chtěl náš zážitek alespoň trošku zažít, ať si dá hřát vajíčko do mikrovlné trouby (!!!POZOR! Počítejte ale s tím, že mikrovlnou troubu po té budete VELMI pracně čistit, ev. ji raději rovnou vyhodíte!!!)

Pokud jste i přes mé varování přesto tento pokus realizovali, pak si jistě dovedete představit scénu, která nastala po té, kdy vnitřní přetlak plechovku roztrhnul a zároveň rozmetal její obsah na vzdálenost mnoha metrů kolem ohniště:-D Soumrakem, do kterého prosvítaly poslední zarudlé paprsky zapadajícího srpnového sluníčka se po lesní mýtině v předklonu motaly čtyři postavičky s vidličkou v pravé ruce, krajícem chleba v levé a svítícími “baterkami” mezi zuby, přičemž do večerního ticha rušeného jen tlumeným štěbotem ptactva chystajícího se ke spánku, zazníval tu a tam radostný výkřik: “Mám ho!”. To když ten který šťastlivec mezi stébly vysoké trávy objevil kousíček “landšmídu”:-D No a o šťáááááávičce jsme mohli jen snít:-D