RC modelu mikro vrtulníku PiccoZ |
Když sleduji své nadšení nad některými konkrétními modely, fascinuje mě jak tím naplňuji pravdivost parafráze známého výroku:
“Ukaž mi své modely a já ti řeknu, jaký jsi člověk”:-D
Není proto divu, že mě nesmírně potěšila skutečnost, jak dokonale mě mají mé děti přečteného, když mi darovaly právě mikro model vrtulníku PiccoZ
Troufám si tvrdit, že jsem se snad nesetkal s něčím ztřeštěnějším a zároveň dokonale hravým, jako je právě tenhle modýlek. Každopádně duševně relaxační účinky poletování s ním na mou psychiku jsou neoddiskutovatelné:-)
A rozměry přepravky 22×17x6 cm mi umožňují ještě lépe, než TeamLosi Micro-T Stadium Truck RTR 1/36, mít ho s sebou (a především létat s ním) téměř kdekoli.
|
Nejenom mě má dosavadní technická zkušenost vedla při spatření rozměrů modelu k podivu, že něco takového může létat - přemýšlel jsem, kam asi tvůrci modelu “natěsnali” potřebnou energii, stejně jako jsem si nedovedl představit motor, tak malý a přitom tak výkonný …
Teprve pohled do vnitřností modelu mi dal odpověď, i když mě vnitřních pochybností nezbavil. Přitom model nejenom létá, ale je i prakticky nezničitelný (pokud ho nerozšlápnete).
|
|
Z mého pohledu je základem úspěchu optimální kombinace několika faktorů - malého, lehkého, ale současně i výkonného Li-Poly akumulátoru, drobných, ale výkonných elektromotorků, lehké, ale přitom pružné a pevné kostry z plastu, resp. jak předpokládám, plastového kompozitu, tj. plastu vyztuženého nějakým dalším materiálem. Na jednom konci je připevněn motorek ocasní vyrovnávací vrtulky a na druhé straně, v rozvětvené vidlici, osa nosné vrtule (rotoru), její motor a deska elektroniky.
|
To vše, včetně napájecího akumulátoru, je ukryto v dokonale mechanicky odolném náznaku kabiny z EPP.
Jak je patrné z obrázku, při “kuchání” modelu jsem mohl zase po letech uplatnit své zkušenosti z dětství, kdy jsem se docela intenzivně věnoval rybařině - proříznutí Li-Poly akumulátoru by se svým dopadem nijak nelišilo od proříznutí žluči v rybích útrobách:-D
Li-Poly akumulátor není chráněn jenom mechanicky, ale i elektronicky - pokud by mu následující let měl ublížit, model na pohyb “kniplu” vysílače prostě nezareaguje. A letí-li již, pak se prostě vypne. |
V neposlední řadě se pak na úspěšné funkci modelu podílí jak materiál, ze kterého jsou vytvarovány vrtule, tak důmyslný mechanismus stabilizace úhlu náběhu listů (stoupání) nosné vrtule (rotoru).
Z obrázků jsou patrné krajní úhly náběhu i stabilizovaný úhel náběhu při dosažení otáček rotoru, kdy odstředivá síla na koncová závaží se dostane do rovnováhy se vztlakovou silou jak na tvarované listy stabilizátoru, tak vztlakovou silou nosné vrtule (rotoru), kterou zprostředkovávají táhla mezi oběma vrtulemi.
|
Musím se přiznat, že mi to občas “nedá”, a já vychutnávám funkci celé soustavy tím, že model zespodu uchopím za náznak kabiny z EPP a s naplno točící se vrtulí jím “kvrdlám” ze strany na stranu a fascinovaně sleduji, jak nosná vrtule (rotor) citlivě reaguje změnou úhlu náběhu na změnu polohy osy její rotace.
|
Součástí dodávky je kromě modelu i vysílač IR dálkového ovládáni, který je třeba osadit 6 tužkovými bateriemi (AA) a které slouží i jako nabíječka pro akumulátor modelu (viz. obrázek vpravo), přičemž stav nabíjení indikuje zelená dioda. Oproti nabíječce modelu TeamLosi Micro-T Stadium Truck 1/36 funguje tahle i v případě, že nahradíme klasické baterie NiCd nebo NiMh akumulátory.
Pokud jde o základní přípravu vysílače i modelu před prvním použitím, domnívám se, že nade všechna písemná vysvětlování je názorná ukázka. A na YouTube je vynikající videomanuál.
Na vysílači je třípolohový přepínač mezi možnými frekvencemi (A, B nebo C) ovládání, přičež těmto frekvencím odpovídají frekvence přijímačů v konkrétních modelech (nelze je tedy přepínat i v modelu) - pokud si modely budete kupovat “kolektivně”, je rozumné, nakoupit si modely s různými frekvencemi, abyste mohli létat až se třemi modely současně.
|
Nemusí být člověk pilotem helikoptéry nebo expertem na fyziku, aby mu bylo, když ne jasno (že se jedná o reklamní blábol), pak určitě podezřelé tvrzení obchodníků, že “…řízení je zjednodušeno do té míry, že je po krátké chvíli dokáže řídit(!) i malé dítě…”, ev. že je model “… velice snadno ovladatelný…”
Možnost pouze ovládání síly tahu v ose rotace nosné vrtule (rotoru) a ovládání vyrovnávacího kroutícího momentu pomocí rychlosti otáčení osasní vrtulky moc šance na nějaké jemné ovládání modelu nedává. Já osobně bych ovladatelnost modelu přirovnal k ovladatelnosti nafukovacího člunu pomocí jednoho malého pádla:-D a proto (ne)možnostem pilotáže věnuji samostatný příspěnek.
|
V té souvislosti nemohu nezmínit význam blikající modré diody v zapnutém modelu. Není to totiž žádná samoúčelná “frajeřinka”, jak mi to připadalo do okamžiku, než jsem poprvé hledal model v tmavé švkíře mezi zdí a skříní. Naopak, pomáhá identifikovat polohu modelu, který někam nechtě zapadl, čímž končí (alespoň v mém případě:-D) většina letů modelu. Upřímně řečeno, netušil jsem KOLIKA temnými koutky náš byt oplývá:-D
Nicméně je třeba model hledat hned, protože po pár minutách se model (a tím i blikající dioda) i vysílač automaticky vypnou.
Akumulátor modelu je nabitý během 30 minut a model s ním vydrží létat čistého času cca 7 minut - ale takhle krátce jsem si s ním hrál pouze ve sportovní hale, kde měl model dost prostoru, takže padal jen v okamžicích, kdy se ocitl poblíž osvětlovacích výbojek, které přesvítily IR signál dálkového ovládání. Ve skutečnosti čím menší prostor, tím kratší lety a tím delší létání, které se prodlouží o dobu nezbytnou pro hledání modelu:-D
Sečteno a podtrženo:
Z mého pohledu je model dokonalou ukázkou rčení “za málo peněz hodně muziky”:-) Díky jeho nevyzpytatelnému chování ve vzduchu je co let to “originál”:-D a rozhodně se s ním člověk NIKDY nenudí:-) A díky jeho rozměrům se přitom vejde téměř do kapsy, takže není problém vzít si ho téměř kamkoli s sebou a kdykoli člověk pocítí potřebu si s ním “zablbnout”.
Celá “legrace” stojí: cca 1000 Kč za model, cca 300 Kč za akumulátory do vysílače dálkového ovládání (a nabíječe akumulátoru v modelu v jednom) a cca 100 Kč za sadu 3 ocasních vrtulek (je velmi pravděpodobné, že podobně jako já, i vy dříve nebo později poškodíte i náhradní vrtulku, která je součástí dodávky)
Pokud si modely kupujeme kolektivně, je rozumné, nakoupit si modely s různými frekvencemi (A, B nebo C), abychom mohli létat současně.
|
17.6.2007