Vždy jsem se v duchu usmíval nad chlubivými rodiči, když nedokázali před světem utajit svou nezměrnou pýchu nad svými potomky, kteří se od svých vrstevníků nelišili ničím jiným, než že je OSUD svěřil právě do jejich péče:-) (schválně nepíši sousloví, že je to “jejich krev”, protože ten, kdo si nechává po téměř roce zjišťovat DNA svého dítěte, je podle mě cokoli jiného, jen ne skutečný rodič). Dokonale pro mě tyto nekritické rodiče parafrázoval Felix Holzmann ve scénce, kdy se mj. chlubí inteligencí svého syna a dokládá to historkou, jak jeho syn, když zahlédl sníh, nadšeně volal: “Padá níh a budem stavět huhulála!”. A na dotaz partnera, kolik že je synkovi let, udal věk kolem 10 let (přesný údaj si nepamatuji).
Takto jsem se usmívával až do okamžiku, než jsem se sám stal rodičem - okřídlenou se v naší rodině stala věta: “A nožičky má až sem!”, kterou jsem reagoval na lhostejnost známého na obsah kočárku, ve kterém byl zachumlán v peřinkách můj syn, takže mu z nich vykukovala jen droboučká hlavička:-D
Co jsem se stal prarodičem, mám pocit, že tato chlubivá potřeba dosáhla u mé osoby přímo o řád vyšší intenzity:-D Důkazem je i následující historka, o kterou se nedokáži s vámi nepodělit:-)
|
Mou tříletou vnučku dostihl další symbol opouštění ráje dětství a stále se zrychlující cesty k dospělosti, takže začala navštěvovat školku, čehož součástí je i ztráta raního spánku do vyspana …
| Vždy jsem jako rodič trpěl výčitkami svědomí, když jsem budil a odváděl své polospící děti do školky a s mrazením v zádech přemýšlel nad svým stářím, jak se mi neodbytně na mysl dral bonmot, že domov důchodců je pomsta za jesle, resp. školku.
|
Když má dcera nedávno vzbudila mou vnučku, aby stihly včas nástup do školky, neopoměla jí ta sdělit: “Maminko, já zívám”
“Tak to zívání, zaženeme teplým čajíčkem”, pokusila se jí pozitivně namotivovat má dcera.
“Čajíček ale nezahání zívání, maminko”, nedala se obalamutit má vnučka.
“A co tedy zahání zívání, Barunko?”, byla zvědavá má dcera.
“No přece spinkání!”, sdělila jí má vnučka s patřičným despektem v hlase nad někým, komu není jasný tak neoddiskutovatelný fakt:-D
Řekl bych, že má vnučka má docela slušnou šanci se v Životě neztratit:-)
5.3.2008
