Moje objevené “Ameriky”

Od doby napsání původního příspěvku neuplynulo zas tak mnoho času, ale díky nabytým teoretickým, ale především praktickým zkušenostem dnes již vím, že stačí přidat do systému jen tlumič řízení (např. jako na obrázku napravo) a že tudíž v kombinaci s tímto tlumičem řízení je i původní ovládání natáčení přední vidlice zcela dostačující.
 
Následující příspěvek, který ukazuje, jak jsem úpravu mechanismu řízení řešil já i jak ho úspěšně vyřešili jiní, je proto určen modelářům hravým a technologicky skotačivým, kteří mají potřebu svůj model neustále upravovat a předělávat.
 
Schválně jsem nenapsal, ža mají potřebu ho “vylepšovat”, protože nejedna zkušenost potvrzuje, že ne každá úprava modelu vede k vylepšení jeho vlastností. Velmi často je opak pravdou:-D A právě to byl důvod, proč jsem původní příspěvek, který vlastně jen popisoval množství “slepých uliček vývoje”, po kterých jsem se po vzoru Járy da Cimrmana vydal, zcela přepracoval. Přestože jinak raději ponechávám na svém webu tyto, byť i mylné, příspěvky v jejich původní podobě.
 

 
Z obrázku napravo, který je složen z mezních poloh mechanismu řízení (viz horní trojice obrázků) je patrné, že geometrie lichoběžníkového uchycení je zvolena tak, aby se přední vidlice kinematicky chovala stejně, jako by pružící jednotky byly uchyceny v klasických “brejlích”, takže tolik dopředu netrčí a je tudíž v tomto konkrétním případě maketovější.
 
Pomyslný střed otáčení je v průsečíku přímek procházejícími rameny uchycení v “nulové” poloze, a nic tedy nebrání tomu použít tu konstrukčně nejjednodušší úpravu na klasické jednotáhlové ovládání natáčení přední vidlice (viz. obr. vlevo dole), aniž by bylo třeba složitě vytvářet zdánlivě chybějící krk řízení a “brejle” (viz obr. vpravo dole).
 
Obrázek vlevo dole jsem objevil až po té, kdy jsem provedl svou úpravu, kterou popíši na závěr tohoto povídání, ale jsem rozhodnutý při nejbližší úpravě svého modelu toto řešení realizovat.

 
A tady je moje současné, plně funkční řešení. A jakkoli vypadá “jinak”, ve skutečnosti se od obou předchozích nijak výrazně neliší:-)
 
Nechtělo se mi vyrábět novou kulisu, a tak jsem využil původní, jen jsem ji doplnil přišroubovaným ramenem, přičemž toto rameno je orientováno tak, aby úchyt táhla ležel na kolmici k podélné ose kulisy, procházející středem otáčení kulisy.
 
A protože jsem ve svém “bastlícím šuplíčku” našel jen relativně tenký duralový plech, zpevnil jsem rameno ohybem - jakýmsi kónickým “U” profilem.
 
Servosaver pak není lineární, ale rotační, nicméně stále zůstává servosaverem:-)

Sečteno a podtrženo:

Po všech zkouškách různých verzí mechanismu ovládání natáčení přední vidlice v lichoběžníkovém závěsu (jedno jestli RadioShack Honda CR250R nebo AR Racing ARx-540) mi vyplynulo, že je lhostejné, zda použiji ovládání přímým uchycením táhla k “brejlím” nebo prostřednictvím kulisy. Přičemž i zde je více méně lhostejné, zda kulisu ovládám táhlem prostřednictvím servosaveru nebo jen pružinou, která plní současně funkci jak táhla, tak servosaveru.
 
To nejdůležitější v celé konstrukci je tlumič řízení (plním ho olejem hustoty cca 600 až 800).
 
Díky němu mě dnes můj model poslouchá i na asfaltu, kde se dříve choval velmi nevyzpytatelně, ještě lépe, než před tím bez tlumiče v husté na krátko posečené trávě, která vlastně plnila právě funkci tlumiče řízení.