První dojmy z RC modelu
KYOSHO Half8 - Mini Inferno 1/16
|
Zatím se mi ještě nikdy nestalo, abych tak rychle ztratil lásku ke svému modelu, jako se mi to stalo právě s Mini Infernem.
Ne, že bych ho měl nerad, míněno, že by se můj cit vůči němu pohyboval na záporné straně stupnice lásky - paradoxně mi vlastně dělá radost tím, že se na něm něco pokazí nebo něco nezvládne, protože tehdy si se zvráceným uspokojením mohu pomyslet:”Vždyť jsem to říkal!”:-D
Zdůrazňuji proto předem tuto mou zaujatost vůči tomuto modelu, aby bylo jasné, že následující povídání je mým ryze subjektivním pohledem, vycházejícím z výše uvedené skutečnosti:-)
Původně jsem mu nechtěl ani zakládat jeho blok na svém webu, ale nabídl mi objevení několika “Amerik”, a tak si tu své místo zaslouží:-)
|
Firmě KYOSHO se z mého pohledu podařil husarský kousek - za cenu kvalitního levného modelu prodávat téměř nefunkční polotovar, který vyžaduje od majitele investici do přestavby, která může dosáhnout i více jak desetinásobku(!) původní ceny - na závěr jednoho z mnoha blogů o Mini Infernu, na který jsem narazil při shánění informací, se lze dočíst: Auto teď funguje jak má a je s ním stále obrovská legrace. No a co se týče ceny? Když se pohybovala těsně před 40000,- tak jsem to radši přestal počítat (tuhle větu jsem vytučnil já), abych se z toho nezbláznil.
Nenarazil jsem na jediný blog o Mini Infernu, který by buď nezačínal, ev. ho neobsahoval, zkonstatováním, co budete muset vyměnit. Začíná to obvykle lámajícími se původními mechanickými částmi podvozku (včetně hlavního plata) a po té, kdy majiteli “odejde” atypické servo řízení a on místo finančně i časově náročné pravidelné výměny znovu se poškozujícího se originálního poddimenzovaného serva se rozhodne nahradit ho servem s kovovými převody, je nucen vyměnit i kompletní elektroniku modelu …:-D
Pikantní na tom ale je, že všichni ti “blogující” majitelé tohoto modelu vnímají možnost (resp. nezbytnost) vyměnit vlastně téměř všechny komponenty modelu za tuningové jako subjektivní radost až štěstí:-)
Jsem zastáncem zásady, že pokud ve vztahu oběma partnerům cokoli vyhovuje, je to “normální” a přípustné, ale pokud něco (byť by to bylo vnímáno ostatní populací jako “normální”) nevyhovuje i jen jednomu z nich, je to nepřípustné. V tomto případě nepochybuji, že firmě KYOSHO vyhovovalo (model se již nevyrábí), když si model kupovalo co nejvíce lidí, a čtení zmiňovaných blogů mě nenechává, alespoň na první pohled, na pochybách, že i většině zákazníků tento přístup výrobce vyhovoval. Konec konců, jinak by se tento model mezi modeláři tolik nerozšířil:-)
Zdůrazňuji to proto, aby bylo jasné, že se nad daným faktem ani nepozastavuji, ani nepodivuji. Jen ho prostě konstatuji:-´D
Na druhou stranu se přeci jenom nedokáži ubránit podezření, zda alespoň někteří (ne-li všichni:-D) z modelem nadšených “blogařů” nejsou jen jakousi novodobou variantou těch, kdož kdysi absolvovali páně Haškův a Mestekův Reelní podnik:-D Posuďte sami, cituji:
“Naše bouda bude kulatá, prostorná. Bez oken, bez otvoru ve střeše. Musí tam být úplná tma. Jsou dva vchody, které jsou zakryty portiérou. Jeden vpředu, kudy obecenstvo vchází, a druhý slouží za východ. Ten je vzádu. Ohromné nadpisy: “Největši překvapeni na světě! V životě nezapomenutelné překvapeni! Vstup jedině pro dospělé muže! Dámy a děti nemají přístupu! Vojsko platí polovic!”.
Obecenstvo se pouští po jednom v krátkých přestávkách. Já jsem venku a vyvolávám, dělám pokladníka. Vy jste uvnitř boudy ve tmě, a jakmile někdo se objeví, chytíte ho za kalhoty a za límec a vyhodíte zadním vchodem beze slova. Malé, přístupné vstupné, a uvidíte, že žádný toho nebude litovat. Ručím vám za to, že lidi přejí jeden druhému všechno špatné, a ještě budou dělat reklamu a pobízet ty druhé, aby se šli také podívat na to “obrovské překvapeni”, že je to báječná věc. Náš podnik bude zbudován na psychologickém podkladě.”
|
Jak jsem vůbec ke svému modelu přišel?:-)
Nechal jsem se strhnout Pepínovým nadšením z Mini Inferna, které koupil docela slušně “vytuněné” na Modelbazaru za zhruba poloviční cenu nového modelu, aby si mohl zajezdit v obou kategoriích letošní série závodů Mini Offroad Čelákovice 2008/2009. A tak, když se mi naskytla možnost koupit tamtéž jen o trošku dražší, podobně “vytuněný” model, bez zaváhání jsem ho koupil, takže kamarádovo varování: “ten model se ti ještě prodraží! Že sis raději nekoupil nového Sharka…” přišlo pozdě.
Užil jsem si sice při vytváření atypické karoserie, ale když jsem přišel na 1. závod letošní série a od Pepína se dozvěděl, že mu při tréninku “odešlo” servo řízení, a když i mně po pár skocích vypovědělo službu silnější (oproti originálu) tuningové servo mého modelu, a když i můj mini infernový guru Petr Hanák měl problémy s mechanickou odolností svého silně “vytuněného” modelu, smutně jsem pozoroval “osmnáctinu” Sharka, která bez problémů zdolávala záludnosti tratě:-)
|
|
To “moje” Mini Inferno bylo “vytuněno” kuličkovými ložisky, olejovými, byť plastovými, tlumiči, střídavým motorem a závěsy kol od firmy Atomic.
|
|
Mimochodem, jsem technik a mám rád češtinu, a tak mou “nelásku” k tomuto modelu přiživuje i neochota, či neschopnost majitelů, ale především prodejců tohoto modelu, používat pro shodné prvky s “dospělými” automobily běžně vžité české názvy - typický je např. termín “C-hub” pro závěs předního kola:-D
Ne, že by se písmenku “C” nepodobal:-) |
|
Poněkud mě zarazila a mou nelásku k modelu zesílila skutečnost, že šrouby přichycující těhlice k závěsům předních kol jsou příliš dlouhé, takže v horším případě drhnou o rotující unašeče - osy kol:-(
|
|
První moje investice směřovala do kuličkových diferenciálů Atomic.
Jak jsem si ověřil, nejsem sám, komu se “podařilo” nasadit diferenciály obráceně (viz. obr. napravo):-D
Přitom “mnemotechnická” pomůcka je jednoduchá a jednoznačná - vybrání v hlavním podvozkovém platu modelu (viz. obrázky dole)
|
|
Další investice směřovala do kovových předních “parohů” a s tím nepřímo souvisejících měkčích pružin pružících jednotek obou náprav.
|
|
Pro jejich výborné vlastnosti (nízká hmotnost, vysoká proudová zatižitelnost i možnost nabíjet je vysokými proudy a absolutní neexistence paměťového efektu) se ze mě stal fanda LiFe akumulátorů, a tak moje hlavní (nikoli však co do výše sumy!) investice směřovala právě do nich.
Trojčlánek A123 9,9V (3×3,3V) 1100 mAh se přesně vejde mezi zadní nápravu a středový držák původní lexanové karoserie.
Mohl jsem tak odstranit (vytlačením drátěných čepů) oba držáky (pravý i levý) původních akumulátorů a vznikl tak prostor pro nezbytnou elektroniku (přijímač a regulátor otáček motoru)
|
Sečteno a podtrženo:
Myslím, že teď se otevírá vhodná doba pro ty, kdož si chtějí Mini Inferno Half8 (s elektropohonem) pořídit. Tím, že se přestalo vyrábět, ale přitom se jich vyrobilo značné množství, lze se dostat prostřednictvím bazaru docela levně ke slušně “vytuněnému” modelu.
Navíc proto, že se jedná o tak rozšířený model, existuje a pravděpodobně bude ještě nějakou dobu existovat dost náhradních i “tuningových” dílů.
Na druhou stranu nejenom moje zkušenost ukazuje, že právě i takto získaný “levný” model Mini Inferno, zdá se, dokonale naplňuje moudrost našich předků, vyjádřenou rčením: “nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci”:-D
|
13.11.2008
