Povídání o 6. závodu

RC Moto GP Čelákovice 2010
a
FG ECO Cupu 1/5 Čelákovice 2010

(Čelákovice 18.9.2010)

Tento sobotní závod mě příjemně prostupoval dvěma emocemi: především jim dominovalo vědomí, že konečně po relativně dlouhé době, vynucené Vyšší Mocí, mohu držet v ruce vysílač dálkového ovládání a sledovat na dráze model, který více (v mém případě ale spíše :-D) méně poslouchá pokyny mých rukou :-) zároveň jsem si neméně intenzivně uvědomoval, že se loučím se stávající podobou čelákovické dráhy, která mi po tři roky poskytovala radost ze stále se zlepšujícího se ovládání svých modelů při trénincích a adrenalinové vzrušení při účastech na závodech, protože hned v neděli 19.9.2010 následovala brigáda přípravných prací (viz. obrázek části dráhy po nedělní brigádě) pro zvětšení její plochy a položení nového asfaltového koberce tak, aby se dráha napřesrok stala vstřícnější k pětinovým modelům (ať již motocyklů nebo automobilů). Nejspíš proto jsem mnohem intenzivněji než kdykoli před tím vnímal tradičně prosluněnou atmosféru v depu, na kterou se vždy těším a která mě vždy zahřeje na duši :-)

Je samozřejmé, že dobrá nálada v depu (a vlastně v průběhu celého závodu) není dána sama od sebe - díky svému celoživotnímu aktivnímu sportování vím, že stačí i jen jeden “ukřivděnej”, aby dokázal zkazit radost z tréninku všem :-( Dokonce bych řekl (soudě dle častých negativistických reakcí modelářů na internetu, která bývají současně stejnou měrou i nekonkrétní a nekonstruktivní), že prostředí závodů RC modelů je k nákaze “ukřivděnosti” mnohem náchylnější. A tak i já se snažím nebýt jen pasivním konzumentem dobré nálady v depu, ale snažím se na ní nejenom spolupodílet, ale i sám k ní aktivně přispívat :-) Upřímně řečeno, mám to poněkud usnadněno svou nemodelářskou průpravou a současně pro většinu lidí nepřirozenou nepotřebou utajovat svůj upřímný a nefalšovaný údiv i nadšení nad objevováním svých “amerik”, které pravověrným RC modelářům připadají často zcela “normální” :-) a tudíž údivu nedůstojné :-D Dalším zdrojem zábavy a potěchy, které poskytuji svému okolí, jsou mé poněkud “netradiční” :-D přepravky - viz. tu na RC model motocyklu (na obrázku vlevo dole), stejně jako mé manipulačně přepravní plato (na obrázku vlevo) z modelářsky poněkud netradičních materiálů (papírová lepenka, šňůra na prádlo a kilometry plastové lepenky a technické pásky :-D) Za to se mi pak kolegové na oplátku odměňují mj. i zvýšenou tolerancí k mé schopnosti zaplnit svými krabicemi, taškami, přepravními boxy (a samozřejmě také modely :-D) jakkoli rozlehlý prostor, který mi ponechají k dispozici (viz. obrázek vpravo dole, dokumentující, kterak jsem já samojediný dokázal tuto sobotu zaplnit stůl určený pro 4 modeláře :-D).

A nejsem sám, kdo má snahu se na dobré náladě v depu aktivně spolupodílet - naštěstí se mezi námi nevyskytuje nikdo, kdo by se choval dle hesla “když se nechce, je to horší než když se nemůže” :-D A tak je depo místem jak odborných konzultací…
… tak nezištné odborné pomoci…
… stejně jako úporné snahy uvádět vzdorující model do provozuschopného stavu (tentokráte to byl Karel Pokorný, kterého trápil jeho RC model motocyklu)…
… ale i třeba jen slastných chvilek duševní i tělesné relaxace :-)


Jak je patrné z rozpravy, moc závodníků se tentokráte nesešlo - upřímně řečeno, i mně osobně již delší dobu trápí bezmoc nad skutečností, že je doba stále více nepříznivá aktivní zábavě (netýká se to jen RC modelařiny, z osobní zkušenosti vím, že se stejnými problémy se stále intenzivněji potýká např. i nevrcholový sport) - je snazší (z mého pohledu! :-D) udržovat (z mého pohledu! :-D) více méně povrchní virtuální vztahy na chatech a sociálních sítích, umožňující pestrou paletu intenzivních krátkodobých vzplanutí a prožitků, než vyvíjet soustavnou činnost, která vyžaduje pravidelné nároky na můj časoprostor. Nejspíš to tak má být :-) A tak se v duchu bavím představou, jak moje děti, až budou v mém věku, budou žehrat na to, jak jsou jejich současní mladí “líní” navštěvovat a udržovat komunity na facebooku :-D
Celkem se v sobotu po trati pohybovalo 9 modelů kategorie FG ECO CUPu a 7 RC motocyklů, z toho 3 závodníci se zúčastnili obou kategorií, takže především kategorie FG trpěla nedostatkem nahazovačů, ale ani u RC modelů motocyklů to nebylo o moc lepší :-)
Následující trojice snímků je jednak dokladem, jak snadno lze zfalšovat historii - ten, kdo tam nebyl a především pak ten, kdo Pavla nezná, by z nich snadno mohl nabýt mylného dojmu, že se schválně koukal jinam a když už šel nějaký model nahazovat, činil tak krokem rozvážně pomalým :-) Nicméně pro zasvěcené je z nich patrné, že nahazovačů byl skutečný nedostatek, protože Pavel Holub, který svůj model RC motocyklu zapůjčil Tučňákovi, byl nucen opustit po jejím spuštění časomíru a i on nahazoval :-)

Atraktivní podívaná (viz. závěrečná sada obrázků, převážně modelů závodících na dráze, které se do mého povídání nevešly) ale i tak přivedla během dne do areálu RC Autoklubu v několika vlnách řadu diváků - úmyslných i náhodných :-)
Jak jsem se již zmínil, do našich řad se po delší odmlce vrátil Tučňák, který jednak s velkým zájmem sledoval pětinové automobily, s plným nasazením závodil s Pavlem zapůjčeným modelem motocyklu…
… ale také se aktivně zapojil do dění v depu mj. tím, že zajistil dovoz a distribuci oběda :-) A jak je patrné z následujících obrázků, z pestré nabídky si vybrali všichni a chutnalo jim, až se jim dělaly boule za ušima :-D

Čelákovická dráha jako jediná v Česku a jako jedna z mála ve světě je vstřícná i k vozíčkářům úpravou svého zastřešeného empairu, který je vybaven výtahem a předsunutou částí s nižším zábradlím, takže až 2 “piloti” vozíčkáři nejsou svým hendikepem omezováni ve výhledu na dráhu. I proto se k nám rád vrací Drahomír Čevela se svým RC modelem motocyklu :-)
Závěrečné vyhlášení vítězů a rozdělení diplomů bylo pro všechny zúčastněné už jen pomyslnou třešinkou na dortu příjemně stráveného dne :-)




Jelikož jsem se zúčastnil obou závodů, neměl jsem možnost fotografovat modely v akci, a tak následující žeň obrázků, které se do mého povídání nevešly, je především zásluhou Tomáše Svobody a Pepína, kteří se ochotně ujali mého fotoaparátu :-)
Na úvod jsem umístil dva protilehlé úhlopříčné záběry na dráhu, kterou jsme si my užili jako poslední ze všech :-)