Povídání o 5. závodu

Mini Offroad Čelákovice 2008/2009 (21.2.2009)
Dnešní povídání bude veskrze stručné (alespoň jsem si to, když jsem se pouštěl do psaní, myslel:-D), a především obrázkově vypravěčsky chudé. Zúčastňuji se (tvrdit, že “závodím” by bylo z mé strany příliš nadsazené:-D) totiž obou kategorií a tentokráte byly v každé z nich obsazeny pouze 2 skupiny, takže jsem byl po každém dojezdu vystaven stresu z hlášky, že do startu další rozjížďky zbývají 3 minuty. Během té krátké chvilky jsem buď musel model ošetřit po jízdě, pokud jsem se vracel jako “závodník”, anebo před jízdou, to, když jsem se vracel jako “nahazovač”. Čas na fotografování jsem měl jen při nahazování, a je tedy jasné, že z jednoho místa u trati, a to ještě jen ve chvílích, kdy se v mé blízkosti neocitl některý model v nouzi, bylo těžké docílit nějaké tematické pestrosti:-D Každopádně snaha z mé strany tu byla, a tak se snad nudit nebudete:-)
Tento závod potvrdil mj. i dvě skutečnosti: zdá se, že končí éra, kdy závodům kategorie mini offroad 4WD kralovaly modely KYOSHO Half8 - Mini Inferno 1/16 a na předních místech je nahrazují modely LRP Shark 18 1/18. Jak je patrné z obrázku, tyto modely obsadily první 3 místa v celkovém pořadí. nevyplácí se čůrat proti větru :-D Omlouvám se za tehnle trošku jadrnější eufemismus z dob mého mládí, ale jiné vysvětlení pro skutečnost, že hned 2 nahazovači (ten na obrázku mezi ně nepatřil - obrázek je jen ilustrační) nezávisle na sobě můj převrácený model uvnitř dráhy uchopili a postavili sice na kola, ale na druhou stranu mantinelu, tj. mimo dráhu!:-D Přičemž Pepíno se dokonce poté ostentativně otočil ke mně zády a nedbal mého zoufalého pokřiku!:-D Přičítám to skutečnosti, že místo abych se postavil po bok všem závodníkům a nenacházel pro nahazovače jediného hezkého slůvka, sepsal jsem naopak filipiku na jejich obranu. A tak podle hesla “každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán”, dopadl jsem, jak jsem dopadl:-)
Co říci o dráze? Nemohu si pomoci, ale já ji přímo miluji - plynulé oblouky různých poloměrů i úhlů (žádné devadesátistupňové “rohy”), mantinely, udržující model při rozumné jízdě uvnitř dráhy …
… i překřížení umožňující zajímavé pohledy na míjející se modely:-)
Jak patrno, nejsem sám, koho dráha uvádí do exaltického nadšení:-)
Tak jako kanárci, které si s sebou brávali horníci do dolů, aby je svou smrtí varovali před smrtícím plynem ve štole, stejně jako např. přítomnost raků v potoce potvrzuje čistou vodu v něm, potvrzuje přítomnost příslušnic něžného pohlaví v čelákovické Sokolovně kvalitu a úroveň společenského prostředí závodů nejenom série MiniOffroad.:-)
Konec konců, už jen to, zajít si do Klubu na dobrý oběd, stojí za návštěvu závodu. (neadekvátního množství tatarské omačky si nevšímejte - jsem mj. i tatarkoomáčkofil!:-D)
A i když z počátku jakoby držely pietní minutu ticha nad modelem svého favorita, aby mu tak metafyzicky předaly potřebné štěstí …
… dříve nebo později vnímají kvičící modely, které je míjejí, se stoickým klidem:-)
Přestože jsem se na počátku omlouval za nedostatečnou tematickou pestrost svých fotografií, pokusím se na jedné z nich ukázat, že pravdu má titul jednoho z vypravěčských CD Miroslava Donutila Donutila, neboť pořád se něco děje:-)
Takže vnímavý pozorovatel se má stále nač koukat:-)
Tedy pokud dokáže odtrhnout oči od hopsajících, škobrtajících i vzduchem létajících modelů!:-)


Než nabídnu závěrečné rozdílení medailí a pohárů, zmíním se o tom, že jsem si po delší době opět pohrál s výkonnostním porovnáním modelů 4WD a 2WD. Z výsledků je patrné, že do jisté úrovně závodnické zručnosti, a tudíž pro začátečníky zcela jednoznačně, je zcela lhostejné, jakým typem modelu závodí. Já např. byl s nízkonákladovým modelem ZK-2 s poháněnou zadní nápravou a standardním uhlíkovým motorem rychlejší, než s drahou “čtyřkolkou” MiniInferno poháněnou střídavým motorem!
Nejprve tedy “čtyřkolkáři”


Na závěr pak “thundertigeráci”:-)




A úplně nakonec, jak je mým zvykem, přidávám ještě pár fotografií, které se do mého povídání nevešly:-)