Moje objevené “Ameriky”

S přibývajícím věkem (a také díky mé životní filosofii „aktivního fatalismu“) ztrácím schopnost radikálního černobílého úsudku - moc dobře totiž vím, že velmi často to, co jeden považuje za nevýhodu, bývá pro druhého naopak zcela nezpochybnitelná výhoda:-) Proto by nejspíš lépe obsahu tohoto příspěvku odpovídal název „Odlišné vlastnosti lehokola, na které je třeba být připraven“

V následujícím příspěvku se proto pokusím vyjmenovat vlastnosti, kterými se navzájem odlišuje lehokolo od klasického kola, přičemž jen jako doplněk přidám tu a tam své subjektivní hodnocení. Zda i vy nazvete tu kterou odlišnost „výhodou“, či „nevýhodou“, ponechám jen a jen na vás:-)
 

1. Myslím, že nejenom z mého pohledu tou nejvýznamnější odlišností lehokola oproti kolu klasickému je mnohonásobně praxí ověřená skutečnost, že především díky rozložení hmotnosti jezdce na poměrně velkou plochu anatomicky tvarované sedačky umožňuje lehokolo i těm z nás, kteří máme potíže s páteří, neslučitelné s jízdou na klasickém kole, nuceně se nerozloučit s cyklistikou.
    
   Krajním (ale v téměř 99,9% případů absolutně účinným) řešením jsou pak lehokola - tříkolky, u kterých navíc ještě odpadá pro lehokolistu nutnost udržovat rovnováhu.
    
   Jinými slovy, na lehokole si pohoví nejenom váš zadek, ale především vaše páteř!:-)

 

2. Na druhou stranu za to „zaplatíte“, především v parném létě, tím, že se více na hřbetě zpotíte, protože opěradlo neumožňuje volný ofuk zad. To ale může být v určitých momentech výhodou, což mi mohou potvrdit ti, kdož si někdy (obvykle na jaře nebo na podzim) přivodili na klasickém kole „housera“, a to díky kombinaci nenápadně se odpařujícího potu a právě proudu chladného vzduchu v oblasti kostrče:-(

 

3. Dále v parném létě, zvláště je-li obloha bez mráčku, nemáte (jako např. na pláži, kde se můžete pravidelně otáčet jako na rožní :-D) šanci vystavit sluníčku i jiné partie svého těla, než břicho, hruď, ramena, ale především obličej, jednu stranu paží (to podle toho, jaký typ řízení máte) a stehna, takže pokud si nenapatláte obnažené části těla krémem na opalování s co nejvyšším ochranným faktorem (SPF) „zaplatíte“ tím, že při trochu delší vyjížďce se spálíte:-(

 

4. Další „platbou“ za pohodlný posaz na lehokole jsou při jízdě za deště jezírka vody na vašem břiše, ev. ve vašem klínu, jak vám dešťové kapky neodtékají po vašich vyhrbených zádech pryč, ale naopak se tam hromadí ty, které stékají po vaší hrudi a vzhůru vytrčených nohou:-)

 


5. Díky tomu, tj. díky pohodlné sedačce, máte na lehokole velice komfortní výhled dopředu a do stran (jako z televizního křesla)

 

6. „Platíte“ za to ale tím, že je téměř nemožné pozorovat dění za vámi - snazší to mají majitelé lehokol s horním řízením, kde se dá na řídítka nainstalovat zpětné zrcátko rozumné velikosti a v přijatelné vzdálenosti od očí. Pro lehokola se spodním řízením se umístění zpětného zrcátka špatně hledá. Sám mám takové to minizrcátko přichycené k přilbě, ale moc se mi ho využívat nedaří - z mého pohledu je příliš malé, a navíc mé oko má problém s přeostřováním při přechodu od pohledu před kolo k pohledu dozadu (tj. do tohoto zrcátka):-( Podotýkám, že na ilustračním obrázku je jedna ze “slepých uliček”:-D zpětně zrcátkového vývoje - mj. se toto zrcátko na tenké dlouhé stopce třáslo tak, že bylo zkrátka na nic:-D

 

7. Podobně, pokud nemáte lehokolo s horním řízením, není úplně snadné umístit do vašeho účinného zorného pole cyklocomputer, navigaci a pod.

 

8. Poloha lehokolisty, která se podle typu a konstrukce lehokola pohybuje od polosedící až k téměř ležící, s nohama vytrčenýma před sebe, je příčinou, že lehokolista při jízdě namáhá klouby svých končetin velice ohleduplně (a to jak na nohou, tak i ty na rukou - zvláště máte-li tzv. spodní řízení), asi jako na rotopedu:-)
    
   Oproti klasickému kolu totiž nejsou jeho klouby nuceny ani vychytávát rázy od nerovností, ani nejsou zatěžovány hmotností lehokolisty při jízdě do kopce. Lehokolista po celou dobu jízdy vlastně jen dodržuje (převážně švihem) optimální frekvenci šlapání (kadenci).

 

9. Na druhou stranu vám ale tato poloha nenabídne při jízdě do kopce možnost zužitkovat polohovou energii vašeho těla, kterou jste na klasickém kole více méně snadno získali včasným propnutím té nohy, jejíž chodidlo se nachází na výše položeném pedálu - přeloženo do srozumitelné mluvy, nezužitkujete svou hmotnost tím, že si „stoupnete do pedálů“:-)
    
   Naopak, do kopce budete muset tuto svou hmotnost (včetně hmotnosti lehokola a případné bagáže), jak je patrné z následujícího videa, poctivě „odtlačit“ nohama:-)




 
10. Ale jak je vše v přírodě založeno na rovnováze (např. co slepci ubere na zraku, to mu přidá na sluchu a hmatu), poloha jezdce na lehokole naopak způsobuje, že si oproti jezdci na klasickém kole, díky menší čelné ploše lehokola, pohovíte všude tam, kde se uplatní váš výrazně menší aerodynamický odpor, tj. především při jízdě s kopce, ale i po rovině, ev. v protivětru:-)

 

11. Odlišný posaz jezdce na lehokole je příčinou i výrazně odlišného zatížení podvozku lehokola, což se projevuje především při přejezdu nerovností. Ani celoodpružená lehokola (např. AZUB), byť dokáží při dostatečné šikovnosti jezdce zvládnou jízdu po dráze určené pro horská kola, nebo dokonce i Himálajské cesty-necesty, si na nich nedokáží poradit úplně se všemi překážkami, které naopak klasické kolo zvládá bez potíží - přední kolo lehokola při nájezdu na obrubník nebo při přejezdu např. kořenů stromů nenadhodíte, stejně jako nemáte šanci „prošlápnout“ ve stoji na pedálech větší hrb, či prohlubeň na trase.
     
    A už vůbec nemáte šanci na dlouhé a efektní skoky, které po jezdci vyžadují prudké změny polohy jeho těžiště, a to současně ve velkém rozsahu této jeho polohy. Na lehokole je těžiště díky v podstatě neměnné poloze jezdce ve tvarované sedačce beznadějně trvale zafixováno v jediném bodě.
     
    Navíc většina lehokol má přední kolo malého průměru, obvykle 20“, což už samo o sobě brání zdolávání trošku větších nerovností na trati:-(

 

12. S fixní polohou těžiště lehokolisty souvisí další odlišnost lehokol - s klesající rychlostí lehokola, kdy klesá i účinek gyroskopického momentu rotujících kol, rostou nároky na schopnost lehokolisty udržovat balanc - rovnováhu. Mezi lehokolisty proto patří k oblíbeným tzv. soutěž o „slimáka“:-) Tj. kdo projede vytčenou trasu co nejpomaleji - každopádně udržení rovnováhy stojícího lehokola, podobně jako na klasickém kole (viz. cyklotrialové soutěže), je bez možnosti měnit polohu těžiště lehokolisty de facto nereálné.

 

13. Proto i rozjezd vyžaduje od lehokolisty získání nezbytného cviku.
     
    Zvláště se vzrůstajícím stoupáním vaše šance, že se s lehokolem dokážete rozjet do kopce, klesá přímo geometrickou řadou:-) Takže pokud nemáte lehokolo vybavené přídavným motorem, nemáte ani možnost couvnout do místa s menším stoupáním, ev. nenalézá-li se poblíž místo, kde byste se mohli po rozjezdu s kopce otočit zpět směrem k cíli vaší cesty, nezbývá vám, než lehokolo na vrchol stoupání dotlačit.

 

14. Pokud jde o „mrštnost“ lehokola, pak díky „trambusovému“ efektu (u většiny konstrukcí se řídící kolo nachází pod zadkem nebo alespoň pod dopředu vytrčenýma nohama jezdce, takže předek kola nenásleduje pohyb řidítek, ale obloukem se posouvá do boku) s lehokolem „na pětníku“ nezatočíte:-)

 

15. S „trambusovým“ efektem souvisí další odlišnost - u lehokol se spodním řízením (stejně jako u lehokol s horním řízením, pokud máte světlomet uchycen na pomocné tyči přesmykače) vám při jízdě ve tmě světlomet neposvítí „za roh“, tj. ve směru zatáčení, jako je tomu u klasického kola, kde je světlomet připevněn k natáčejícím se řidítkům.

 

16. V případě nehody padá lehokolista (oproti cyklistovi na klasickém kole), jak je patrné z videa, jednak z menší výšky, především ale nepadá po hlavě! Obvykle padá po nohou nebo na lokty (proto se lehokolistovi vyplatí, jak mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, používat kromě cyklistické přilby i plastové chrániče loktů, ev. předloktí!), ev. rovnou na zadek:-D
     
    Vlastně jediné citelnější zranění, které lehokolistovi hrozí, je pohmoždění vazů nebo dokonce zlomenina nohou, a to pouze tehdy, pokud se některá z nich při pádu nešťastně zaklesne pod lehokolem.

 

17. S hrozbou pro lehokolistovy nohy při pádu souvisí další odlišnost lehokola - nasednutí, ale především pak sesednutí z lehokola vyžaduje od lehokolisty osvojení si příslušných grifů. Než se tak stane, mívá obvykle lehokolista (především při zastavování a sesedání) lehokola „plné nohy“:-D

 


18. Byť se lehokolo vnějšími rozměry téměř neliší od klasického kola, z mého pohledu se s lehokolem mnohem hůře manipuluje (zvláště je-li vybaveno spodním řízením), hůře se skladuje a lehokolo klade také větší nároky na prostor při jeho přepravě (lhostejno zda v MHD nebo automobilem). Nicméně, když se chce… (viz. video mého kamaráda o “baletu” mě, dalšího kamaráda a jeho syna při “zasouvání” mého lehokola do “modelu automobilu v měřítku 1:2″, jak nazývám své DAEWOO TICO:-D)
     
    Jednu z nemnoha výjimek tvoří např. skládací lehokolo AZUB ORIGAMI. To ale zase nabízí mnohem menší komfort, který je pro zbylá, celoodpružená lehokola AZUB charakteristický:-(

 

19. Poloha jezdce na lehokole je zdrojem další z odlišností - batoh si na záda nenasadíte, a i jinak budete mít problém přepravit větší příruční zavazadlo. Bez bytelného nosiče a objemných brašen na něm se (zvláště na delších cyklovýpravách) zkrátka neobejdete:-)

 

20. Poněkud iracionální odlišností lehokola je jeho přímo iritující působení na psy - především ty vzrostlejší! Naposledy po mně vystartoval pravděpodobně labrador (v psích plemenech se nevyznám, ale byl velký, černý s hustou srstí a vlčák to nebyl - toho poznám:-D), naštěstí byl na vodítku. I tak s ním měl jeho “páníček” co dělat, aby se mu nevytrhnul.
     
    Nejspíš to dělá ten fakt, že na lehokole má jezdec oči ve stejné výšce jako tito psi, anebo to, že jezdec leží na zádech a “nabízí” své nekryté zranitelné břicho, což prý je pro psy symbolem vzdání se protivníkovi… Netuším:-)

 

21. Nakonec jsem si nechal odlišnost, která, myslím si, nemalou měrou ovlivňuje míru výskytu lehokol na současných cyklosteskách:-)
     
    Lehokolo jako takové je totiž jen obtížně získatelné - buď si ho musíte sami vyrobit, nebo si ho pořídit za nemalé peníze. Přičemž máte dvě možnosti.
     
    Buď si koupit za nemalé peníze (marná sláva, lehokola nechrlí Číňané z výrobních pásů „jako Baťa cvičky“, ale jedná se v podstatě o zakázkovou výrobu) lehokolo nové, ev. za méně nemalé peníze si koupit lehokolo ojeté.
     
    Pak vás ale, stejně jako v případě, že jste si lehokolo sami vyrobili, čeká neustávající proces vylepšování, abyste posléze dospěli do okamžiku, kdy už lze jen těžko něco vylepšovat, a vy jste postaveni před rozhodování, zda se s daným stavem spokojit, ev. se pustit do výroby nového lehokola, na kterém zužitkujete své dosavadní zkušenosti, nebo si za velmi nemalé peníze koupit lehokolo vyššího „levelu“:-D

 

• Pokud nechci opustit aktivní cyklistiku a zdravotní stav mé páteře mi nedovoluje jízdu na klasickém kole;
• jízda na lehokole mi nabízí tak intenzivní zážitky a prožitky, které mi dokáže nabízet pouze a jen jízda na lehokole, že se bez nich nedokáži obejít:-)