Moje objevené “Ameriky”

V době mého dětství se již vyskytovala kola s přehazovačkou, vybavená obvykle trojkolečkem s minimálním rozdílem počtu zubů, takže změna převodu byla oproti kolům s trvalým převodem spíše symbolická:-D

Teprve v době mé časné dospělosti nastával rozvoj i v konstrukci bicyklů, takže lepší kola (jako např. Favorit) mohla mít v předu “dvojtác” a vzadu čtyř- i pětikolečko, přičemž počty zubů už bývaly odstupňovány smysluplněji, zvláště u toho pětikolečka. Ještě později se dala (obvykle pod pultem) sehnat sanotná “kolečka” s různými zuby, přičemž nejvíce možné bylo osmadvacetizubé kolečko.

Vzpomínám si, jak jsem si z “favoriťáckého” dvojtácu vyráběl přidáním rozety z dětského kolečka “trojtác”, a když jsem pod pultem sehnal třináctizubé (standard bylo 14 zubů) kolečko a namíchal si své podpultové pětikolečko plynule od 13 do 28 zubů, jak jsem si užíval možnosti celého rozsahu 15 převodů od nejtěžšího po nejlehčí, kdy ani ten nejstrmější kopec mě nedonutil z kola slézt!:-)

S touhle exkurzí do historie cyklistiky v Česku jsem tu vypisoval kvůli následující historce - když jsem se tehdy chlubil svému staršímu kolegovi s tím, jak jsem si namíchal pětikolečko u svého Favorita, reagoval na to větou, kterou jsem si vybavil, když jsem po letech výpadku ježdění na kole usedl do křesla svého nového lehokola a s úděsem jsem zjistil, že jakékoli trochu delší a trochu strmější stoupání je pro mě “neušlápnutelnou” překážkou:-)

On tehdy řekl: “Já mám také 28 zubé kolečko, ale schovávám si je na to, až budu starý a bude mi ubývat síla!“:-)

Jenomže já jsem na tom teď tak, tj. po té, kdy jsem před lety na kole přestal jezdit, že by mi dnes ani to 28 zubé kolečko nebylo do trochu strmějšího kopce nic platné:-D A navíc bydlím na vrcholu kopce, takže nemám šanci zorganizovat si příjezd tak, abych se vracel domů jízdou z kopce.

Naopak, každý návrat z vyjížďky by pro mě znamenal potupné (protože jsem tu zatím ještě nikdy nezahlédl cyklistu jinak, než v sedle svého bicyklu) a dlouhé (v řádu kilometrů) pěší tlačení (ať již kola nebo lehokola) směrem k domovu:-D
 

1. Myslím, že z mého úvodního povídání je jasné, kdy vybavit (leho)kolo přídavným elektromotorem:-)
    
   Odpověď je prostá. V okamžiku, kdy vám nějaký tělesný handycap neumožňuje zvládat jízdu na vašem (leho)kole:-)
    
   Tím handycapem může být vrozená tělesná vada, stejně jako důsledek nějakého úrazu. Ev., jako v mém případě, vyšší věk a nedostatek tréninku:-(
    
2. Má motorizovaně lehokolistická praxe pro mě ale objevila i jeden nezanedbatelný důvod motorizovat (leho)kolo pro cyklistu bez hendikepu (ale také bez cyklistické bigotnosti, tj. pohrdlivě zarputilém trvání na tom, že “opravdový” cyklista ušlápne vždy vše pouze a jen sám:-D), který za mě vyslovil můj lehokolový guru Honza Galla z AZUBu: Být prostě rychlejší. Přiblížit se svou rychlostí autu, a to bez “benzíňáckého” randálu a čoudění:-)
    

• 1. Elektromotor jako sporadický pomocník v okamžiku, kdy se mi nedostává sil - toto řešení jsem zvolil já a proto věnuji popisu zkušeností s ním samostatný příspěvek, takže tady jen stručně zmíním jeho základní charakteristiky:
   
  • jedná se variantu, která zcela vyhovuje současné legislativě pro provoz na pozemních komunikacích, tj. síla motoru je 250W a maximální jím dosažitelná rychlost kola je 25km/hod;
  • motor je obvykle vybaven volnoběžkou, takže v případě, že v daných chvílích jeho služeb nevyužíváte, nebo je akumulátor už vybitý, ev. akumulátor ke kolu vůbec nepřipojíte, motor neklade znatelný odpor a projeví se pouze tím, že o cca 3kg (nebo i s akumulátorem o zhruba dvojnásobek, tj. cca o 6kg) navýší hmotnost vašeho kola;
  
  • při jízdě do kopce se bez šlapání neobejdete - výkon 250W motoru nedokáže kolo pohánět bez vaší pomoci. Na mých trasách existují kopce, které jsou pro mé lehokolo dokonce natolik strmé, že do nich musím kolo pěšky vytlačit (ve skutečnosti, protože ho mám, jak je patrné z obrázku, vybaveno ovladačem rychlosti i na zadní straně sedla, se jím nechávám do kopce vytáhnout:-D);
  • na druhou stranu malý výkon znamená i menší spotřebu energie, která tím pádem vystačí s akumulátory s nižší kapacitou. Jinými slovy akumulátory s nižší hmotností.

   

• 2. Elektromotor jako hlavní zdroj pohonu - toto řešení jsem naopak nezvolil, takže k následujícím závěrům, které mě vedly k zavrhnutí tohoto řešení, jsem dospěl jednak vyhledáním na internetu a jednak vlastní úvahou:
   
  • tato varianta odporuje současné legislativě a zákazník je dodavateli důrazně upozorňován, že tato instalace není schválena pro oficiální provoz na pozemních komunikacích. Nicméně je fakt, že (alespoň v Česku) jsou kola s těmito motory na silnicích tolerována. A tak platí staré přísloví: “Kde není žalobce, tam není soudce”:-) Síla používaných motorů se totiž pohybuje v rozmezí 500 až 1500 W (Na YouTube jsou k vidění i kola vybavená silnějšími motory);
  • motory nejsou vybaveny volnoběžkou, takže se stáváte zcela závislými na nabitém akumulátoru - jakmile se váš akumulátor vybije, musíte překonat nejenom výrazně vyšší hmotnost (o cca 12 - 15kg) vašeho kola, ale také magnetický odpor permanentních magnetů v motoru;
  • na druhou stranu se nejenom při jízdě do kopce obejdete bez šlapání - takto upravená kola údajně využívají někteří řidiči, kteří z nějakého důvodu přišli o řidičský průkaz;
  • velký výkon těchto motorů a nutnost mít je v podstatě trvale pod proudem, klade mnohem vyšší nároky na kapacitu akumulátoru, což znamená i mnohem větší rozměry, a především pak hmotnost(!) přídavných akumulátorů. Dá se říci, že čím vyšší hmotnost (a rozměry) akumulátoru, tím větší dojezd vašeho kola.

   

• (Elektro)motor jako pomocník pro dosažení co nejkratší doby přepravy při intenzivním šlapání - 
  

  k tomuto využívání motorizace svého lehokola jsem postupně dospěl jeho stále intenzivnějším používáním.
   

  O tom, jakým typem motoru vaše kolo vybavit, rozhoduje průnik několik zásadních okolnosti, a to:

   
  
  • vzdálenost, kterou potřebujete obvykle urazit non stop;
  • o kolik chcete navýšit svůj bez motoru dosahovaný jízdní průměr;
  • a s jakýmsi “hlasem poradním” (pro určení výkonu použitého elektromotoru) pak kudy převážně jezdíte - já se např. snažím dodržovat zásadu, na cyklostezkách a v tichých zónách obydlených částí měst a obcí nepoužívat spalovací motor přívěsu CRAB.

   
  Jak mohu z vlastní praxe dosvědčit, pro krátké výjezdy řádově do 20 až 40 km, převážně po cyklostezkách, bohatě dostačí první varianta, tj. elektromotor 250W s volnoběžkou a v mém případě dosahovaným průměrem 23 km/hod.
   
  Stejně tak mohu z vlastní praxe dosvědčit, že pro dlouhé výjezdy počínaje cca 100 km, převážně po silnicích, se mi osvědčuje přívěs CRAB se spalovacím motorem o objemu 35 ccm a výkonem 1000W a v mém případě dosahovaným průměrem 33 km/hod. Přičemž pro velké vzdálenosti má CRAB oproti elektromotorům tu výhodu, že mu lze snadno doplnit energii v podobě benzínu.
   
  Dá se říci, že celou škálu tohoto využití (motor jako pomocník pro dosažení co nejkratší doby přepravy při intenzivním šlapání), tj. od krátkých až po dlouhé výlety, pokrývá druhá varianta elektromotorů, zmiňovaná mnou v tomto příspěvku. Ty disponují výkony 500W, 750W, 1000W i více, takže z hlediska zvýšení dosahovaného jízdního průměru srovnatelné s CRABem, ale jsou oproti CRABu tiché a “nesmrdí”:-) Je třeba jen mít na mysli, že čím vyšší výkon motoru, tím větší nárok na kapacitu (a hmotnost) akumulátorů a tím také delší doba pro jejich dobíjení, přičemž nárůst času dobíjení není lineární - moderní dobíječky totiž umí za hodinu vpravit do akumulátorů bez jejich poškození nikoli jen desetinu jejich kapacity, ale mnohdy i její násobek :-)

• Elektromotor jako sporadický pomocník v okamžiku, kdy se vám nedostává sil - do kopce se bez přišlapu neobejdete, ale na druhou stranu bez akumulátoru máte k dispozici normální kolo bez nadměrných pasivních odporů, jen o nějaký ten kilogram těžší:-)
• Elektromotor jako hlavní zdroj pohonu - kolo vás sice vyveze samo i do kopce, ale stáváte se zcela závislými na nabitém akumulátoru, protože bez něj je kolo jen obtížně pojízdné, resp. ušlápnutelné:-(

Pokud se rozhodnete pro elektrifikaci svého (leho)kola z důvodu dosahování co nejkratší doby přepravy při intenzivním šlapání, pak je do jisté míry lhostejné, pro kterou z možností se rozhodnete, pokud vámi používané akumulátory dokáží pokrýt vzdálenosti vámi předpokládaných délek výjezdů mezi místy, kde budete mít možnost je dobíjet.