Moje objevené “Ameriky”

• Při stříhání lexanu všude zakulať rohy, i u blatníků, stačí lehce. Řádně zabrus hrany, velké nerovnosti srovnej pilníkem, pak dobrus smirkem.
• Vvrtané díry nevadí, ani je není nutno zalepovat, spíš v případě zalepení může dojít k podtečení barvy.
• Nestříkej karoserii v zimě, chce to pokojovou teplotu.
• Barvu nanášej ve slabých vrstvách a mezi jednotlivými vrstvami nech pauzu na jejich zaschnutí. První vrstvu popraš, jen tak lehounce. Začínej nejprve stříkat kraje a záhyby, potom až plochy, abys je nezalil. Několikrát zkontroluj masku, zda řádně drží, kontroluj ji i během stříkání. Nech barvu dobře zaschnout a pak teprve strhni maskovací folii, abys barvu nepotrhal.

  Malá finta: pokud chceš barvu lehce ztmavit (třebas červenou), tak ji po nanesení poslední vrstvy lehce stříkni kouřovou černou barvou, dostane sytější odstín. Na závěr celou karoserii zevnitř stříkni bíle, zvýrazní se a oživí barvy.

  Ještě jedna rada, může se stát že se ti odchlípne ochranná fólie z vnějšku karoserie, nevědomému postříkání můžeš zabránit, když mezi hranou a sprejem cloníš A4 kartonu. Zamezíš tím eventuelnímu postříkání hran.

• Lepidlo z oken odstraníš ředidlem od AGAMY na ředění barev. Neleptá lexan. Předtím ovšem raději zkus na odstřižku.
• Pokud ti zateče barva pod pásku a vadilo by to, lze odstranit skalpelem, lehce škrabat, zkus na vzorku.
• Nespěchej!!!!!!
• Až budeš mít vše řádně hotové, polep vnitřek karoserie textilní páskou nebo modelářskou páskou se skelnými vlákny, zamezíš tak brzkému zničení karoserie. Eventuelně exponované části můžeš zesílit.
• Pokud jsi hračička, tak můžeš použít plastovou síťku do oken, na průduchy místo samolepek. Řada detailů jde udělat z tvrzeného PVC (světla, stěrače, kliky a tak), přilepíš sekundovým lepidlem (tohle co je n fotce drží hodně dobře), nebo tavnou pistolí (světla dozajista tavnou pistolí). Paraboly vyrob z PVC - těžší varianta, nebo použij samolepky světel, vyvrtej 5 díru skrze lexan a samolepku a vlož ledku, zajisti tavnou pistolí. Paraboly vyráběj dřív než začeš stříkat

Díky svým zkušenostem z mládí jsem se paradoxně nejvíce obával výroby karoserie. Jak se ukázalo, bylo to zbytečné. Mj. se mi tak bezděky potvrdila slova zkušených modelářů, která jsem vyslechl ale později: “Karoserie je spotřebák”

Jediná činnost, vyžadující jistý fortel (který ale lze získat na odstřižku lexanu), je barvení, ale o tom až za chvilku.

Pokud není dodána karoserie už hotová, bývá k dispozici polotovar,

který je třeba nejprve zbavit přebytečných částí (na obrázku jsou zbarveny šedivě), což se děje prostým ostřihnutím.

Jak říkává jeden můj známý, když kladivem zkracuje mohutnou fošnu, “s pořádným vercajkem to umí každej blbec!”, takže stačí si jen půjčit, máme-li u koho, nebo koupit nůžky na lexan - normální nůžky mají na lexan, který je velmi tuhý, jednak malou páku a navíc se na něm rychle ztupí, takže investice cca 200 Kč se určitě vyplatí. Doporučuji ponechat si odstřižené větší kousky lexanu na “nácvik” nanášení barvy.

Při stříhání je vhodné vyvarovat se zdrojů trhlin, což jsou všechna místa s ostrými rohy (konečný střih by se měl sestávat z přímek propojených kružnicemi a elipsami), a pokud to tvar vyžaduje, zastřihněte takové místo ve tvaru malého rádiusu.

Pokud karoserie, jako ta moje, přesahuje doraz podvozku doporučuji minimalizovat jakékoli zeslabení karoserie (např. výkroji podběhů)

Na obrázku je porovnání umístění nárazníku u HPI Savage a mého Kyosho Xanaví Nismo - zatímco karoserie Savage se nemusí obávat čelního nárazu, karoserie mé buggynky musí při každém čelním nárazu absorbovat značnou deformaci.

Jak už jsem se na tomto webu vyznal, nejsem maketář. Chybí mi trpělivost tmelit, brousit nastříkávat a znovu tmelit, brousit a nastříkávat jednotlivé vrstvy nátěru, abych docílil dokonalého povrchu karosérie. O to více mě jednak fascinoval povrch lexanových karoserií RC modelů a ještě více děsila představa, jak to nezvládnu. Skutečnost, že mnou vytvořená karoserie vypadala po dokončení, a to navzdory všem chybám, kterých jsem se dopustil, velmi přitažlivě, dává naději, že by to měl zvládnout každý.

K dobrému výsledku přispívá mj. i krycí fólie povrchu karoserie, která zkresluje výsledný dojem v průběhu práce na karoserii, kterou je ale možno sejmout teprve až po nastříkání před lepením samolepek.

Trik je totiž v tom, že barva se nanáší na vnitřní povrch karoserie. Ten je třeba před tím odmastit. Vhodné je ji omýt saponátem nebo mýdlovým roztokem. Rozhodně nepoužívejte organická rozpouštědla, která povrch lexanu naleptají, což vadí u ploch, které chcete ponechat čiré, protože ty naleptáním zmatovatí. Můžete si to ozkoušet na odstřižku, který jste si prozíravě schovali.

Plochy, které chcete zachovat průhledné nebo nastříkat jinou barvou vykryjte samolepkami, které obvykle bývají součástí stavebnice.

Pro nástřik použijte speciálních barev na lexanové karoserie a před aplikací je velmi důkladně promíchejte (pokud jste líní protřepávat ručně, udělejte si protřepávátko, protože, jak jsem se na vlastní kůži přesvědčil, čím méně ředidla na lexan nanesete, tím lépe - především proto, aby barva nezatekla pod krycí polepy, protože pod ní už se žádná jiná barva nedostane a odstranit jí je také téměř nemožné. Optimální je povrch barvou jenom poprášit. Dokonce nevadí, když lexan popraškem barvy prosvítá - hladký vnější povrch karoserie po sejmutí ochranné fólie dělá divy! Doporučuji si to na nečisto vyzkoušet na odstřižku lexanu.

Chceme-li mít karoserii v barevné kombinaci, je potřeba postupně odkrývat krycí samolepky a na uvolněné plochy nanášet další barvu.

Po nanesení poslední vrstvy barvy nás čeká sejmutí zbylých krycích samolepek a především ochranné fólie na vnějším povrchu karosérie

a radostné překvapení, jak navzdory naší nešikovnosti, vypadá karoserie přitažlivě. Pokud nám např., jako se to stalo mně, podtekla první vrstva barvy (kterou já jako na potvoru zvolil nepřehlédnutelnou černou) pod krycí samolepky, není ještě vše ztraceno, čeká nás totiž dokončení barevné úpravy pomocí samolepek.

Nejprve ale musíme ještě odvrtat otvory pro přichycení karosérie k podvozku. Obvykle mají průměr 6 mm. Tak tady dávám k dobru další informaci, o které jsem se zmiňoval v Úvodu (ten, kdo jí zná, o ní vůbec nepřemýšlí a rovnou jí použije, aniž by ho napadlo, že by ji mohl někdo neznat).

Pokud do tenkého materiálu vrtáme otvor většího průměru rovnou, obvykle nám z toho vyjde jakýsi “šišoid”, proto je vhodné odvrtat materiál postupně - možná by stačilo vyvrtat otvor 3 mm a ten rozšířit na 6 mm. Já vrtal nejprve otvor 2mm, pak jsem ho rozšířil na 4 a nakonec na 6 mm.

Slovo “polepy” mi zní hrozně a chápu, že řada modelářů používá raději výraz “obtisky”, ale to slovo já mám spojené s produkty mého mládí, kdy se příslušný obtisk ponořil do vody, aby se uvolnil od podkladu a pak velmi opatrně přetáhl na potiskovaný povrch. Oproti samolepkám byly tenoučké, dokonale na povrchu držely, ale obvykle nedokázaly odolávat poškrábání. Proto jsem byl překvapený, když jsem viděl, že ke stavebnici jsou přiloženy normální samolepící čiré reklamní fólie s potiskem. Držel jsem se tedy svých zkušeností s tímto materiálem.

Samolepící fólii, stejně jako lexanovou karoserii je vhodné neostříhávat po s obvodě ostrými rohy(tady jenom vějšími), kde se samolepky začínají odchlipovat nejdříve, ale výsledný obvod by měl být kombinací přímek propojených kružnicemi nebo elipsami.

Ostřižené samolepky přiložíme i s krycí vrstvou na předpokládané místo (tady se naskýtá výborná možnost překrýt jimi nepodařená místa barevného nástřiku), pak na jedné straně odchlípneme krycí vrstvu C a samolepku B v místě 1 přilepíme ke karoserii A. Jednou rukou držíme v místě 2 samolepku stále napjatou a druhou rukou střídavě uvolňujeme (3) krycí vrstvu v téměř rovnoběžném směru se samolepkou 2 a přimačkávat samolepku v místě 1 na karoserii - účelem je, aby mezi samolepkou a karoserií nezůstala uzavřena žádná vzduchová bublinka.

Nevýhodou tohoto způsobu je, že téměř neumožňuje korekci, pokud na počátku přilepíte samolepku špatně, pak na konci s tím už nic nevymyslíte. Tuto nevýhodu nemá druhá metoda, která ale vyžaduje jistou zručnost. Karoserii poprášíme vodou, sejmeme krycí vrstvu ze samolepky a tu přiložíme ke karoserii. Vrstvička vody nám umožní eventuální korekci i vytlačit případné vzduchové bublinky. Po té je třeba vodu důkladně zpod samolepky vytlačit

Tomuto tématu jsem se věnoval samostatným článkem. Tady jen zmíním obecnou radu zkušených modelářů, že je vhodné preventivně vylepit vnitřní stranu karoserie alespoň na exponovaných místech (otvory pro uchycení karoserie k podvozku a okraje karoserie) mechanicky odolnou lepící textilní páskou.

Sečteno a podtrženo:

Zpracování polotovaru lexanové karoserie se není co obávat. Stačí jen dodržet pár základních zásad: