| TeamLosi Micro-T Stadium Truck RTR (LOSB0230) |
|
| |
Koncem roku 2006 uvedla firma Team Losi na trh první nefalšovaný 2WD stadium truck v měřítku 1:36. Má touha po něm byla tak silná, že jsem si ho koupil v USA, jak jen to bylo možné.
Musím se přiznat, že mě model ani v nejmenším nezklamal, takže jsem jím nadšený a svou radost z něj si hodlám ještě násobit jejím sdílením s vámi, návštěvníky mého webu:-)
|
Každého modeláře občas zasvrbí prsty po vysilači dálkového ovládání, přičemž nemá dostatek času na to, vyrazit ven na dráhu, ev. mu v tom brání počasí. Tehdy má dvě možnosti, buď využít simulátoru na PC nebo začít prohánět svůj model po obýváku. Pokud se rozhodne pro to druhé, má opět dvě možnosti - buď přizpůsobit obývák rozměrům svého modelu, ale většina z nás nemá na to, dovolit si mít obývací pokoj o rozloze menší tělocvičny, takže nám nezbývá, než se vydat opačnou cestou, tj. zmenšit model úměrně velikosti svého obývacího pokoje.
To si pravděpodobně uvědomila firma Team Losi a nabídla modelářům plnohodnotný 2WD offroad, dlouhý jen 114 mm!. Nemohu se ale ubránit pocitu, že jí samotnou zájem trhu o takový model zaskočil. Soudím tak ze skutečnosti, že ho představila v polovině října 2006, ale teprve na začátku prosince byla schopna začít v širším měřítku zásobovat trh v USA, přičemž nejenom v pátek 22.12.2006, kdy můj exemplář se 14ti denním zpožděním dorazil do Česka, ale i teď, kdy píši tohle povídáni je model pro Evropu stále nedostupný. Předpokládám totiž, že jím firma chtěla zahltit trh v předvánočním období, což se jí zjevně nepodařilo.
.
|
|
|
|
Úplně první dojem, v okamžiku, kdy jsem vyndal model z pro mě nečekaně malé krabice, byl ten, že jsem byl až zaskočen jeho velikostí, resp. “malostí”. Pocit, jak MOC je model malý, byl velmi intenzivní, a to navzdory tomu, nebo právě proto, že jsem před tím shlédl na internetu nejedno video a nejednu galerii obrázků, takže jsem věděl, že model skutečně malý je. |
 Po té, co jsem si model “osahal”, dostavil se další pocit jistého překvapení, a to nad tím, jak model, navzdory své drobnosti, působí velmi robustním dojmem, přičemž jeho provoz tento můj pocit potvrdil. Nechtě jsem např. v plné rychlosti narazil v přímé jízdě samotným předním kolem do nohy židle (jak jsem zmiňoval v úvodu, je obývací pokoj opravdu dostatečným prostorem pro to, aby model téměř naplno využíval svých možností) a model to přestál bez jakékoli újmy. Také při dopadech po nezvládnutých skocích předvádí model řadu nebezpečně vypadajících kotrmelců, které by můj “dospělý” stadium truck v měřítku 1:10 KYOSHO TR-15 Xanavi Nismo Skyline ve zdraví nepřečkal.. Zato “Losinka” si jimi naprosto neláme hlavu a, protože málokdy končí na střeše, v pohodě pokračuje v jízdě.
Sada obsahuje kompletně sestavený (včetně pohonného akumulátoru - 1/3AAA 150mAh 4,8V NiMh) a seřízený model. Ve větší krabičce se nachází pistolový vysílač. Menší krabička obsahuje jednak manuál (1,79 MB), sestavu modelu + popis, co před 1. spuštěním modelu (1,17MB), přídavný spojler s oboustrannou lepící páskou na připevnění k modelu, hnací pastorky pro rychlejší a pomalejší převod a dvě náhradní sponky k přichycení karoserie.
|
|
|
Především ale obsahuje vtipný přenosný nabíječ a potřebné baterie pro provoz - 8 standardních článků AA (tužkové baterie) do vysílače a 8 AA článků, které napájí nabíječ. Ty jsou ale alkalické, aby při vyšších odběrech proudu při nabíjení nepoškodily nabíječ možným vytékajícím elektrolitem.
Nabíječ, zdá se, využívá mého oblíbeného “trpaslíka Deltapíka”, takže nabíjí akumulátory do jejich skutečného nabití a např. již nabité akumulátory po krátké chvíli nabíjet odmítá.
|
|
|
|
Předesílám, že nemám rád sady RTR. Jsem povahou modelář “bastlil”, nikoli “řidič”, takže dávám přednost stavebnicím, které mi s minimem námahy dopřejí příjemný pocit, že jsem si “svůj” model postavil sám. Z mého pohledu mi RTR sady vlastně jen zaplňují můj “modelářský šuplík” zbytečnými vysílači.
Tentokrát ale musím říci, že jsem nadšeně využil možnosti, že během necelé půlhodinky (naplnění vysílače i nabíječe bateriemi a cca 20 minut nabíjení akumulátoru modelu více času nezabere) byl model připravený k první jízdě, a já tak mohl velmi brzy vychutnat nejen jeho jízdu, ale především pak jeho skoky, na které jsem se těšil nejvíce (na výrobu překážek z lepenkové krabice jsem využil čas, kdy se nabíjel akumulátor modelu). Do výše odskokové hrany překážky cca 15 cm s nimi nemá model nejmenší problémy a při správně zvládnutém skoku z dvojnásobné výšky je na let i dopad modelu radost pohledět.
|
Čím více se s modelem sžívám a především skáči, tím více obdivuji tvůrce modelu. Jednak pro řadu technických “vychytávek”, ale i pro to, jak je model optimálně vyvážený, takže jeho let vzduchem i dopad na zem je, pokud se nedopustím nějaké hrubé řidičské chyby, naprosto dokonalý.
|
|
Model se svými vnějšími rozměry velmi blíží modelům třídy mini-Z a, jak jsem se mohl na vlastní kůži přesvědčit, koberec “niniZetkové” dráhy doplněné o překážky vyrobené z lepenky mu velmi svědčí, takže se dá, domnívám se, očekávat dříve nebo později vznik závodů kategorie “MST” (Mikro Stadium Trucků). Předpokládám totiž, že mezi automodeláři je hodně takových, kteří v sobě mají dostatek soutěživého ducha, které ale “niniZetka” neoslovují pro jejich absenci 3. rozměru při jízdě, neboť ke svému prožitku z jízdy modelu potřebujeme vidět i cítit, jak jeho kola kopírují nerovnosti terénu, stejně jako jeho let vzduchem a propružení kol při dopadu na zem.
.
|
|
Rozměry přepravního boxu (28×19,5×9,5 cm), který jsem vyrobil svou oblíbenou technologií a který obsahuje vše potřebné, mi umožňují brát “Losinku” kamkoli a jezdit s ní téměř kdykoli pocítím potřebu.
|
|
|
| |
Potřebné nářadí:
- hodinářský křížový šroubovák, nejlépe mírně zmagnetovaný
- pinzeta.
Doporučené počáteční úpravy:
Doporučené investice:
- sada pružných pojistných kroužků (”ségrovek”) zajišťujících podvozková kola na hřídelích
- sada náhradních šroubků
Předpokládané další investice:
|
A na závěr pár žánrových obrázků modelu:
|
|
|
|
|
5.12.2006 a 14.1.2007
|
Po té, co jsem si model “osahal”, dostavil se další pocit jistého překvapení, a to nad tím, jak model, navzdory své drobnosti, působí velmi robustním dojmem, přičemž jeho provoz tento můj pocit potvrdil. Nechtě jsem např. v plné rychlosti narazil v přímé jízdě samotným předním kolem do nohy židle (jak jsem zmiňoval v úvodu, je obývací pokoj opravdu dostatečným prostorem pro to, aby model téměř naplno využíval svých možností) a model to přestál bez jakékoli újmy. Také při dopadech po nezvládnutých skocích předvádí model řadu nebezpečně vypadajících kotrmelců, které by můj “dospělý” stadium truck v měřítku 1:10 KYOSHO TR-15 Xanavi Nismo Skyline ve zdraví nepřečkal.. Zato “Losinka” si jimi naprosto neláme hlavu a, protože málokdy končí na střeše, v pohodě pokračuje v jízdě.
