Moje objevené “Ameriky”

Její součástí byla (a bude) i kategorie 4WD, která je bez omezení tuningu a která je vlastní i konkurenčním akcím. Jako majitel TT ZK2 jsem se tu o ní zmínil jen okrajově. Majitelé těchto modelů proto stojí, především v okamžiku, kdy se v jednom termínu sejde více těchto závodů před dilematem, které mi popsal v mailu jeden z nich:
 
“Čelákovice má hravou trať, která se mi nejvíc líbí, ale na druhou stranu musím platit za půjčení čipu a skoky jsou tak brutálný, že si odskáčou plastové díly (moje poznámka: to se týká jen nevytuněných čtyřkolek v rukou nezkušených pilotů - pokud se podíváte na styl jízdy celkového vítěze juniorů, bude vám jasné, že lze jet a modelu neubližovat. Tuplem se to pak netýká standardních modelů Thunder Tiger ZT2/ZK2, které jsou, zdá se, nezničitelné). U Kbel mohu jet ve dvou kategorií offroad a onroad. Organizace se hodně zlepšila. Když třeba nejdou nahazovat, tak jim škrtne nejlepší jízda (a to ai každý rozmyslí…) A co se týká Horoměřic, tak tam panuje velmi přátelská atmosféra. Jezdí se v jiném závodním duchu. Tam jim jde o to, jak přilákat začátečníky k závodnímu ježdění a můžeš se nechat ve všem poradit. Jejich web je www.hotbodies.cz kde si taky dočteš krásné reportáže. a navíc je jezdí více kategorií od 1:10 po 1:18. Dívat se na 1:10 je fakt lahůdka! Video můžeš pak najít na mém webu. Pak se nediv, že nevím kam jet:)”
 
Každopádně tato kombinace závodů dvou kategorií se zcela odlišnou koncepcí pohonu i zcela odlišnou cenovou relací pro pořízení modelu (modely ZT-2/ZK-2 cca 2.650,- až 3.000,- Kč, čtyřkolky 2 až 3x dražší) nabízela zajímavé srovnání, ze kterého letos vyplynuly 3 skutečnosti:

• čím techničtější trať, tj. čím méně rovných úseků a čím více zatáček (viz. obr. vlevo dole), tím více se stírá rozdíl mezi oběma kategoriemi modelů. A naopak, čím více rovných úseků (viz. obr. vpravo dole), tím více vynikne větší akcelerace “vytuněných” čtyřkolek, tj. poháněných především střídavými motory.

dráha 1. závodu

dráha posledního, 6. závodu

• do okamžiku, než jeho zručnost dovolí modeláři zvládat vyšší rychlost modelu, je lhostejné, který model ovládá (myslím, že nejlépe to vystihnul jeden z účastníků jednoho ze závodů čtyřkolek, který dosahoval i ve srovnání s dvojkolkami absolutně nejpomalejších časů, takže zklamaně opustil závod hned po rozjížďkách. Ten se sebeironickým nadhledem zkonstatoval, když opět čekal na to, až sběrači vrátí na dráhu jeho jím nesčetněkrát nezvládnutý model vytuněné čtyřkolky: “Hlavně, že tam mám stříďák!”). Takže z toho pohledu je model mini stadium/monster trucku Thunfer Tiger ZT2/ZK2 ideální právě pro toto počáteční RC modelářovo období, tj. než mu jeho zručnost umožní zvládat model v dostatečně vysoké rychlosti.
• z hlediska radosti ze závodění jsou obě kategorie srovnatelné. Já osobně jsem ale přesvědčený, že možnost porovnání jen šikovnosti rukou (díky povolenému minimálnímu tuningu modelů Thunder Tiger ZT2/ZK2) nabízí více závodnického vzrušení. Takže pro začátečníka, ev. toho, kdo nechce do modelu investovat příliš peněz jsou právě RC modely mini stadium/monster trucků Thunder Tiger ZT2/ZK2 ideální.

Následující sadou obrázků bych rád dokumentoval přirozenou potřebu modelářů vylepšovat své modely a vývoj, kterým modely účastníků série závodů stadium/monster trucků Thunfer Tiger ZT2/ZK2 prošly v rámci minimálního povoleného tuningu. Můžete to brát i jako návod jak připravit svůj model pro příští sérii závodů.
 
Nejprve se invence majitelů modelů vrhla na barevnou úpravu karosérií.
 
Následovala změna nastavení odpružení podvozku modelu.
 
Navzdory faktu, že absolutní vítěz celé série ji vyhrál s modelem ZT2, který je vybaven motorem řady 280, většina účastníků, kteří si pořídili model ZT2, ho dodatečně vybavili motorem řady 370 z modelu ZK2 a dá se říci, že bez rozdílu (ať motor měnili nebo ne) mu dopřáli pořádné chlazení.

Ti, kteří si model pořizovali v průběhu série závodu pak postupovali tak, že si pořídili rovnou model ZK2, který přestavěli, jak je patrné z následujících obrázků, na verzi ZT2. A to především záměnou kol, ev. ostřihnutím karoserie ZK2 nebo i její záměnou karoserií stadium trucku ZT2.
 
Zdá se, že já jediný zůstávám věrný monster truckům, resp. velkým kolům, byť i já jsem dal přednost tvaru karoserie stadium trucku ZT2.
 

Na závěr se ještě zmíním o několika příjemných prvcích závodů v čelákovické Sokolovně, kterými se odlišuje od konkurence
 

• Troufám si tvrdit, že čelákovická dráha svým tvarem, překřížením, mantinely i netradičními skoky patří k nejhezčím v Evropě, ne-li na světě (soudě dle fotografií i videí, která jsou k vidění na internetu).

• V ceně startovného se “skrývá” i velmi dobrý a chutný oběd v hodnotě pouhých 60 Kč.

• jakkoli se zdají být Čelákovice příliš vzdálené, ve skutečnosti jsou díky jejich začlenění do PID (Pražské integrované dopravy) pro mnohého pražáka pohodlněji dostupné, než některé okrajové části Prahy. Stačí si jen v trafice nebo v automatu zakoupit 2 lístky (jeden pro cestu tam, druhý pro cestu zpět) po 38,-Kč a na Masarykově nádraží přestoupit z jakýchkoli prostředků MHD (tramvaj, autobus i metro) na vlak, který vás za 35 minut (tam - 6:47 až 7:22 a zpět - 16:31 až 17:05) dopraví na Čelákovické nádraží, odkud je to do Sokolovny, která stojí naproti viaduktu, jenom pár desítek metrů
   
  Osobně jsem si to vyzkoušel a z “Kulaťáku” (Vítězné náměstí, stanice metra “Dejvická”) jsem byl v Čelákovicích za necelou hodinu. Oproti dopravě osobním automobilem to má jedinou nevýhodu, a to že se nesmí propást odjezd vlaku, protože další jede až za hodinu:-)