Můj lehokolový multihybrid na bázi AZUB MAX
Motto:
Míra dálky je toulka…
Vladislav Vančura (Rozmarné léto)
| Mým celoživotním (míněno úmyslně nikdy nenaplněným - abych o něj do konce života nepřišel :-D) snem je prochodit pěšky tuhle krásnou zemi jen tak bez ničeho, jen s kreditní kartou z bezedného konta v kapce :-) Šel bych, kam by mě nohy v danou chvíli nesly, spal bych tu pod širákem, tu v exkluzivním hotelu, kde by se mi líbilo, tak bych pár dní zůstal, a kde by se mi nelíbilo, tam bych se nezdržel… Kdyby pršelo, koupil bych si deštník, kdyby přestalo, někomu bych ho daroval… Inu, toulal bych se :-)  Částečně, ale jenom trošičku (tak, abych o něj nepřišel, ale aby mé snění mohlo být konkrétnější) jsem si tento svůj sen realizovával se svými dětmi, když jsme s “vandrvozem”, který jsem táhnul jako kobylka, každé prázdniny vyrazili na týden se toulat po Vlastech Českých. Například jsme jako první (a troufám si tvrdit, že doposud jediní) na světě jeli metrem na Karlštejn! Do metra jsme nastoupili ve stanici Leninova (dnes se jmenuje “Dejvická”), nechali se odvézt až do stanice Smíchovské nádraží, a zbytek jsme s jedním noclehem pod širákem došli pěšky :-D |
Od nepaměti mi jakékoli přibližovadlo (automobil, motocykl, ba i bicykl) dokáže nabídnout uspokojení pouze z nezávislé přepravy z bodu A do bodu B, tj. za sportem, za vnoučaty a pod. V čemž mě utvrdily i mé zkušenosti ze stále intenzivnějšího využívání svého lehokolového multihybridu na bázi AZUB MAX, které jsem velmi podrobně popsal v příspěvku Limity mé a mých (leho)kol.
Jakmile bych se za jejich pomoci měl jen bezcílně pohybovat krajinou, začnu se při tom nebetyčně nudit.
Jedinou výjimkou je, když jedu po boku s někým, koho mám rád a s kým si při tom povídáme - takhle jsme si např. vyjížděli na kolech do okolí chaty s mou ženou :-)
Je tedy jasné, že z hlediska takovéhoto využívání svého lehokola a s přihlédnutím k mému věku se neobejdu bez “energetické zálohy” pro okamžiky, kdy mi budou momentálně docházet síly :-D
Jak je patrné z obrázku, tato má “energetická záloha” je u mého AZUBa MAXe, kterým jsem nahradil své předchozí lehokolo amatérské konstrukce “Havelík”, řešena dvojstupňově:
-
pro jízdu po Praze a blízkém okolí, tj. především pro mé cesty za sportem, je lehokolo vybaveno elektromotorem vpleteným do předního kola, přičemž baterie a nezbytná elektronika je ukryta v černé brašně na nosiči
- pro přepravu na delší vzdálenosti jsem pak pro své lehokolo opatřil přívěs CRAB, jehož připojení i odpojení je záležitost pár desítek vteřin, takže po dojezdu do vzdáleného místa určení se velmi rychle mé lehokolo změní ve výše zmiňované, jen nenápadně elektrifikované, určené pro vyjížďky do blízkého okolí. Přičemž, jak je patrné z videa mého kamaráda, spalovacímu motoru přívěsu CRAB o objemu pouhých 35 ccm nečiní potíží vyvézt mě bez šlapání i do strmého kopce!
Přiznám se, že mně samotnému hluk motoru za zadkem je ne vždy moc příjemný :-D Především se používání spalovacího motoru přívěsu CRAB vyhýbám na cyklostezkách a v klidových oblastech měst a obcí :-) Naštěstí ale jeho vypnutí po zdolání příslušného úseku (kde byla jeho dopomoc pro mě nezbytná! :-D) je otázkou okamžiku - stačí jen zmáčknout červený “čudlík” na přídavné rukojeti ovládání “plynu”, a z CRABa se opět stane pouhý pasivní a tichý přívěs (kamarád toto nastalé ztichnutí, pro dramatičtější vyznění svého výtvoru :-D, nahradil monumentálním hudebním doprovodem), jehož volnoběžka přítlačného kola klade jen minimální odpor :-)
K videu pak na svou omluvu dodávám, že to byla má absolutně 2. vyjížďka s AZUBem v pořadí, takže jsem ještě neovládal jiný “grif” na sklopení stojánku, než za pomoci celého lehokola :-D
18.7. a 14.8.2014
Co je nového u kamarádů:
|
