Moje objevené “Ameriky”

Tahle parafráze slavného výroku o alkoholu Horáce Badmana z filmu, hry i románu Jiřího Brdečky “Limonádový Joe” se mi vybavila v souvislosti s informací, že Pavel Holub letos opět vyrobí malou sérii mírně inovovaného RC modelu motocyklu PH Design PH 09:-)

Přitom přehled příspěvků v roce 2008 ukazuje, že těch událostí v loňském roce zas tak málo nebylo:-)

Inu přece “škola života”!:-) Jen to školné obvykle nebývá zrovna nejlevnější, jak jsem se o tom mohl opět sám přesvědčit:-)

Myslím, že nejčastěji zcizovaným výrokem je ten z 15. kapitoly Tří mužů ve člunu Jerome Klapka Jerome o tom, jak má vypravěč práci rád, jak ho fascinuje a jak se na ní vydrží celé hodiny dívat:-D I když ani u Jerome Klapka Jerome si nejsem jist, zda i on si ho nevymyslel a prostě si ho také jen nevypůjčil:-) Každopádně i já ho rád tu a tam dávám k dobrému:-D

A je tu již první předběžná pozvánka s definitivním termínem 13-14.6. 2009.

Díky tomu, jak televize o svátcích na nás diváky chrlí pohádku za pohádkou, přivedla mě k úvaze o relaci mezi klasickými pohádkami a současnou realitou.

Kdysi mě zaujala promluva jednoho ožraly, který těžkým jazykem zamyšleně prohlásil: “… alkohol … je pes! …” a po chvíli zamyšlení nad dalším štaprdletem “zelené” (pro neznalé: peprmintky) radostně zahuhlal: “… a pes je přítel člověka!” a “kopnul” ho do sebe, aby opět na chvíli upadnul do opilecké letargie:-)
Vzpomněl jsem si na něj, když jsem četl závěr 14. kapitoly Tří mužů ve člunu Jerome Klapka Jerome

Zase, jako už tolikrát v našich novodobých dějinách, o lidech, kteří jsou ochotni za nás nést kůži na trh, tj. vojácích, naprosto bezohledně a nevděčně rozhodli kupčící politici:-( Což mě přivedlo k malé úvaze jak je to s možnou neutralitou Česka

Rozšířil jsem své porovnávání, který model je rychlejší, zda standardní dvoukolky ZT-2/ZK-2 nebo vytuněné čtyřkolky, o svůj poznatek z řízení obou těchto svých modelů na 3. závodu Mini Offroad Čelákovice:-)

Fascinuje mě, že ani chování psů se před více jak 100 lety nelišilo od našich současníků, jak o tom svědčí obě historky ze 13. kapitoly Tří mužů ve člunu Jerome Klapka Jerome:-)

Montmorencyho potřeba zachovat si důstojnost sám před sebou mi připomněla historku ze studentských let, kdy jsem brigádně roznášel noviny a časopisy a k mým povinnostem patřilo jednou měsíčně obejít odběratele a vybrat od nich předplatné na další měsíc. Byl mezi nimu jeden, který měl také malého psa s “přiměřeně” velkým srdcem, takže vše probíhalo pravidelně tak, že jsem zazvonil na zvonek u dveří a za nimi se ozval zuřivý štěkot, přičemž bylo patrné, jak se zdroj štěkotu pohybuje neustále chodbou od dveří vstříc svému pánovi a zpět, takže bylo možno akusticky (bezděky jsem si vždy vzpomněl na sonar ponorek) pozorovat, jak se ke mně majitel bytu blíží.

Jakmile se otevřely dveře, postavil se psík ze široka na práh, nepřestával štěkat a z celého jeho zjevu bylo patrné jediné sdělení: “NEPŘEJ si vědět, co by se s tebou stalo, kdyby ses JEN pokusil překročit tuhle linii!!!” Zatímco jeho pán mě naopak laskavě zval dál: “Přece to nebudeme řešit na chodbě, pojďte dál.”

V okamžiku, kdy jsem vykročil, přemístil se psík se svým zuřivým fistulkovým štěkotem i chlapáckým postojem na práh dvěří z chodbičky do pokoje, přičemž jeho sdělení bylo opět jednoznačné: “Myslím to VAŽNÉ! NEDOPORUČUJI ti zjišťovat, co by se s tebou mohlo stát, kdyby ses, třeba i JEN NÁZNAKEM, pokoušel překročit tuhle linii!!!” Jeho páníček ale nedbal jeho výhružek a na můj pokus se zout, abych nenašlapal, reagovával: “Nezouvejte se a pojďte si sednout ke stolu”

Jakmile jsem se blížil dveřím do pokoje, přemístil se psík do dalších dveří, které vedly do vedlejšího pokoje a po celou dobu, co jsme s pánem vyřizovali předplatné, neúnavně štěkal:-)

V tom ale není pointa tohohle příběhu, protože tak, jak jsem “dobité” prostory opouštěl, přesouval se reverzně i psík se svým výhružným postojem a štěkotem nejprve na práh dveří z pookoje do chodbičky, a když za mnou zaklaply vchodové dveře, přeběhl psík i k nim, jeho štěkot přešel v samolibé poňafávání a já nepochyboval o tom, že se na páníčka zálibně dívá a celým svým vzezřením dává najevo informaci, u které nepředpokládá jakoukoli pochybnost z jeho strany: “Že jsem mu to ale DAL S*E*Ž*R*-A*T!!!”:-D

3. ze série závodů Mini Offroad Čelákovice a nutnost připevnit personální čip z modelu na model co nejrychleji tak, abych stihnul mezi jízdami i svou povinnost nahazovače v následující rozjížďce po té, co jsem absolvoval aktivně tu “svou”, mi umožnila “objevit další Ameriku”, kterou jsem popsal v příspěvku jak rozebiratelně, ale přitom pevně přichytit některé prvky nejenom k modelu

Ve 3. závodu série Mini Offroad Čelákovice 2008/2009, který se uskutečnil v sobotu 13.12.2008 jsem se poprvé zúčastnil obou vyhlášených kategorií - “dvoukolek” i “čtyřkolek”. Jak to dopadlo, jsem napsal do povídání o 3. závodu Mini Offroad Čelákovice 2008/2009.

Chybí-li vám nepatrný kousíček “železa” (nejenom strojaři vědí, že čisté železo, tj. Fe, se na Zemi v podstatě nevyskytuje, takže vlastně hovořím o oceli - proto ty uvozovky) v podobě otvíráku na konzervy, konzervu nástroji doby kamenné prostě neotevřete!:-D Historka o konzervě ananasu ve 12. kapitole Tří mužů ve člunu Jerome Klapka Jerome mi připomněla historku z mého mládí, kdy na jednom čundru jsme si na ohni ohřívali konzervu “landšmídu” a, i když jsme otvírák měli, schválně jsme ji neotevřeli před vložením do ohně, aby nám z ní nevytekla vzácná a chutná šťáva… Zkušenější již tuší, co se stalo - do našeho kulinářského tlachání o tom, jaké nás čekají krásné zážitky se suchým chlebem, s plechovkou plnou teplého “landšmídu” a především chutné šťááááááávičky, do které budeme ten chleba namáčet … zazněla nečekaně obrovská rána, po které plechovka z ohniště prostě zmizela!

Kdo by chtěl náš zážitek alespoň trošku zažít, ať si dá hřát vajíčko do mikrovlné trouby (!!!POZOR! Počítejte ale s tím, že mikrovlnou troubu po té budete VELMI pracně čistit, ev. ji raději rovnou vyhodíte!!!)

Pokud jste i přes mé varování přesto tento pokus realizovali, pak si jistě dovedete představit scénu, která nastala po té, kdy vnitřní přetlak plechovku roztrhnul a zároveň rozmetal její obsah na vzdálenost mnoha metrů kolem ohniště:-D Soumrakem, do kterého prosvítaly poslední zarudlé paprsky zapadajícího srpnového sluníčka se po lesní mýtině v předklonu motaly čtyři postavičky s vidličkou v pravé ruce, krajícem chleba v levé a svítícími “baterkami” mezi zuby, přičemž do večerního ticha rušeného jen tlumeným štěbotem ptactva chystajícího se ke spánku, zazníval tu a tam radostný výkřik: “Mám ho!”. To když ten který šťastlivec mezi stébly vysoké trávy objevil kousíček “landšmídu”:-D No a o šťáááááávičce jsme mohli jen snít:-D